[12]číslo strany rukopisuzjevil nám u vieře křesťanské, k níž nás pozval, některé své skryté věci mimo jiné lidské národy: o své svaté Trojici, o zvláštiem činu, jímž jest vykúpil lidský národ, o moci kostelnie sedmery svátosti a o naději věčné chvály. A to jest slíbil Hospodin skrze Izaiáše řka: Dám tobě skryté poklady a zjevímť skrytost tajemstvie, aby věděl, žeť sem já Pán. Jsú také, ješto mohu řéci, jako zvláštie, jakož onen byl řekl v kněhách Job: Ke mně jest řečeno skryté slovo a mé ucho jako kradmo přijalo jest pošeptánie jeho tajný próchod. A kto jest ten, by, jsa u vláštní milosti s Bohem, neměl v něčem zvláštnieho zjevenie skryté pravdy? Neb čím kto viece miluje Buoha, tiem blíže přistúpí k němu a blíže přistúpě, plnějie pozná. Jakož die Hugo: Ktož srdečnějie miluje, hlúbe prozří a dómyslnějie pozná a rozezná a z bližše patře, upatří lépe. Též mieně Rikhardus: Z velikosti milovánie přicházie Božských věcí zjevenie. A pak Hugo ukazuje, že ta zvláštie zevenie bývají[10]na tomto místě je zřejmě omylem zapsáno „v wlidu“, převzato z předlohy NK XVII.C.15 lidem, ješto nejsú v obecném hluku a svú mysl sebrali v jedno, a die: Přeběhněm Písmo a uzříme, ač kdy jedva anebo nikdy nemluvil Buoh s otcem svatým v hluku; ale když chtěl zjeviti co, jednomu zjevil aneb jich málu, ješto byli obecného hluku odlúčeni. Téžť jest, že často Písmo aneb v Písmě mluví skrytě, chtě, aby některá tajnost v své pravdě jen snažným byla ukázána a netbavým zasloněna, aby svině nohami drahých perel netlačily. A rozličně Pán Hospodin svú tajnost zjevuje svým přátelóm podlé rozličností jich úmysluov a jich pochopu. A tak dá onomu hlubokým věcem rozuměti a onomu v tom, což rozumie, ač jest i menšie, dá plnějie chuti pochutnati, než onomu, ješto rozumie větším věcem; neb jiné jest věděti rozumem a jiné skryté v tom pochutnati pochotností. Těmi činy nenecháť Buoh ijednoho z svých zvláštních přátel, by neukázal jemu své tajnosti, ješto nevědie nic