Psáno stojí v Apokalypsí, že do nebeského Jeruzaléma nic nevejde poškvrněné. A protož Kristus ode zlého nás odvolává a zove k sobě. O prvém nynie podržím řeči, a druhá řeč o druhém bude, abych vás v jedné nedržal dlúho.
Slyšeli jsme, že náš Spasitel i nám volá řka „poďte“, ode zlého nás odvolávaje. Již znamenajme, které to zlé. Jistě zléť jest naše, nebudem li se líbiti Buohu. Druhé zlé, budem li Buoží nepřietelé; a třetie zlé, budeme li v nenávist všemohúciemu. Od tohoť nás volá Syn Buoží ode všeho, cožť nás táhne v které zlé. Ej, ostaňme svého zlého k tak milostivému povolání! I jest v Písmě zlého toho troje příčina ukázána, od niež sě chýliti máme. Ktož by se ožéti nechtěl, střež se ohně; oheňť jest ojženie příčina. A tak i o mnoho jiném. Takéž ktož nechce Božím býti nepřietelem, střež sě světa; ktož se chce Buohu líbiti, střež se tělesných líbostí; ktož nechce Buohu v nenávist býti, střež se hřiechu. A že to tré zlé z tohoto pochodí trého, znamenitě to Písmo ukazuje. Die o prvniem svatý Jakub: Ktož chce býti přietel tohoto světa, ten bude Boží nepřietel. O druhém die svatý Pavel: Ktož jsú v těle, nemohú sě líbiti Bohu, ty mieně, by v těle byli, ješto dadie nad sebú tělesným žádostem panovati, pro tělesné líbosti netbajíc Boha. A o třetiem die písmo Starého zákona: Najvyšší má v mrzkost hřiešníky. Protož ku povolání Syna Buožieho poďme od světa, světské marnosti počněm aspoň ostávati. Nevažme přiezni tohoto světa proti přiezni Boží. Od líbostí tělesných také se dalme; ne všemu, což tělo žádá, povolujíc, a ovšem od hřiechu. Nebť to tré jest příčina zlého našeho velikého.
Nicť nenie tak zlého, jakož hřiech jest; protož rozumného stvořenie Buoh nenávidí, jakož Písmo svědčí, tak že dává pro hřiech svú nemilost a odlúčí hřiešné od sebe a poddává v těžké muky. Až i peklo je pro hřiech ustavila Božská spravedlnost. Bývá i zde pro hřiech nejednaká pomsta; pro hřiech hanba, pro hřiech bývá neústavnost
