[8]číslo strany rukopisunaučili Písmem, slovo Božie slyšiec i příklady svatých majíc, v šlechetnostech býti živu, slúžiec Buohu. Neb dieť svatý Bernart: Muč sě, jakž chceš, nedáť se tobě Hospodin, jenž slóve pán šlechetností, leč budeš osdoben šlechetnostmi. Protož jsúc v tom pozvání, učme sě šlechetnostem, netolik bychom jen mluviti uměli o nich, ale abychom, šlechetnosti v sobě majíc, byli jimi ozdobeni, abychom pak opět vyššieho pozvánie hodni byli. A jakž koli mnoho rozličných šlechetností, však znamenitě tři nám v sobě ukazuje náš mistr Kristus; neb kdybychom ty právě měli, vše dobré nám s nimi přijde. Jedna z těch milost pořádná, druhá pokora a třetie jest uklidná tichost. O milosti die Kristus: Větší milosti nemá ijeden, než ktož by dal život za své přátely. A to jest on učinil. A na mnohých miestech svatého Čtenie učí milosti a die velmi znamenitě, ponúkaje k milosti: Po tom poznají všichni, že jste moji učedlníci, budete li se spolu milovati. Kéž die: Budete li se postiti mnoho, budete li v kápi neb pod vílkú? Ale die: Budete li se spolu milovati. Toť jest, ješto v tomto životu i v onom má odplatu. Neb i zde pochotná milost i práci oblehčuje, a pak v nebesiech čistá, věrná, řádná milost najvyššie drží v odplatě miesto a odivná útěcha těm spolu bude, když sě ti spolu uzřie v Boze, ješto jsú sě zde věrně čístě v Boze milovali a k Buohu pomáhal jeden druhému. Ale střez se toho, aby starý nepřietel tělesnú milostí aneb světskú neřádnú nezprznil a nenakazil dobré milosti a ve zlú ji neobrátil. Pokora, ta pak pěstún jiných šlechetností, proněž jako zvláště k ní Kristus napomíná; neb kdež nenie pokory, tu jest pýcha, a ta boří všecko dobré. Jměj kto uměnie, múdrost lidskú nebo krásu, všecko to bude zprzněno, kdyžť pýcha s tiem bude. Pyšného srdce vždy jest spurno a hotovo k hněvu, k závisti a k prchání, aby nevieš co shromazdil kto šlechetností, bez pokory stratil by vše. Protož zove nás Kristus,