[13]číslo strany rukopisuo tom tohoto světa milovníci. A rozličnost v takých zeveních pochází odtud, že ne všichni zajedno od světských a tělesných věcí myslí odcházejí, ani rovně k jednomu jsú pochýleni. Protož rozličně rozličným zevuje a rozličné své tajné věci a ochoten sě ukazuje, onomu u věděních zřejmých najevě neb ve sně, onomu v Písmě otevra rozum a milost dada, onomu v modlitbách, onomu, když v tom, co jest slyšal z Písma neb četl v Písmě, myslí přemítal, onomu, když mysl pozdvihne k vysokých věcí spatřování; onomu dá jasnost rozumu, onomu pochotnosti většie okusiti; onoho vtrhne v duchu nad rozum jeho v divnost jakús přepochotnú, aneb sě jaks své velebnosti světlem bleskne, světlem nezřejmým oku tělesnému. A kto by vše početl, jak bohatý Buoh v své štědrosti ukazuje svým přátelóm velebnost bohatstvie svého, jimž pak dá věčně i nad to, když zachovají přátelstvie jeho! Takéž i člověk má Buohu tajnost srdce svého vyznati jako přieteli, jemuž úfá, chválu a dieky vzdávaje jemu z toho, což má darem jeho, a modle sě má jemu své srdce v svých potřebách otevřieti a hřiechy své má vyznati na zpovědi, ne aby on to teprv vzvěděl, před nímž nic utajno nenie, ale aby skrz to hoden byl závině vzieti odpuštěnie a v tom pomoc, jehož se jemu nedostává, a toho dobrého přispořenie, jehož jest vděčen, aby tak ta přiezen zbožná navěky trvala.
Třetie jest věrnost, ješto jest potřebné mezi přátely; bez té přietelstvo nemuož trvati. Nezachovají li sě u věrnosti sobě, by najvětší počali milost, ostydnú sobě; nemohú sobě svých tajných věcí zjevovati, ani se chce jim bývati spolu. Ale Písmo svědčí a tak jest: Věrný jest Buoh a beze všie poškvrny a nepravosti; nenie poč za jeho věrnost péče jmieti. Ale my sě jmějme na paměti, abychom jemu drželi vieru; neb úmyslové lidští porušeni jsú od porodu. Protož die Kristus: I ktoť
