die i svatý Pavel: To jest viera platná, ješto z milosti činí své činy. A že spravedlnost z viery pochodí, v tom jest zřejmo, ješto die Písmo: Uvěřil Abraham Bohu a v spravedlnost jemu obráceno. A opět die Písmo: Spravedlný živ jest z viery, a bez viery nelze sě jest líbiti Bohu.
Druhý vstupeň k spravedlnosti jest naděje. Ta drží člověka, aby sě s prvnieho stupně neodvrátil. Protož, abychom v naději byli bez rozpači, znamenajme pravdu Boží, jenž pomoc slibuje, a velikú k nám milost jeho, a že jest všecko snadno všemohúciemu! Toť nás muož držeti v dobré naději, že jest Buoh spravedlivý v slibiech a bez všeliké poškvrny, ješto svým slibuje pomoc. Nechci nynie mluviti o tom, abych neudlil, ale o tom pravím, že to velice povzdvihá našie naděje, že nás miluje; neb stvořil nás, vykúpil nás a Pán náš jest. Vídáme do řemeslníkóv, že mílo jest jim to, což učiní. Takéž i Stvořitel náš miluje nás, že jsme stvořenie jeho. Ale když bude řemeslník chtieti některé své dielo k něčemu přivésti, jako jest umyslil, a to nebude sě chtieti k tomu přijednati, rozhněvá sě, ztepe, ztrhá, zlámá, povrže. Takéž i Bóh, když k tomuto neb k tomuto chce někoho jmieti, a on vždy jinak, viz, aby Bóh nezavrhl takého. Protož má našie naděje posilniti to, že jsme stvořenie jeho a dielo jeho, ale když nejsme povolni vóli jeho, máme sě báti. A takéž naděje našie posilňuje, že náš jest vykupitel, míli jsme jemu; ale jeden li kúpí v spolce mnoho ovec a pak zatratí neužitečné? A též opět Pán náš jest, milují své sluhy páni; ale co tiem činie, ješto majíc slúžiti jim k jich vóli, i neslúžie? A tak naděje, donidž zde jsme, má s bázní býti, aby člověk nezašel […]text doplněný editorem a v nemúdré ubezpečenie. A také bez naděje by, rozpač vezma, neprospieval člověk; ktožť sě již rozpačí od čeho, nestojíť po tom. I tať by spravedlivá nebyla naděje, ktož by netáhl sě k spravedlnosti svými činy, maje naději v Božie milosti. Dieť žaltář: Úfaj v Bóh a čiň dobře! Jako by řekl: Daremně úfáš,
