Chcem li i my věčného života dojíti, vizmež, abychom také spravedlivi byli! Ale die svatý Řehoř, že ne ihned jest z nízka vstúpiti najvýš. Protož chciť tuto sedmeru spravedlnost ukázati, pro niž jest dojíti té svrchované a najvyššie spravedlnosti, v níž teprv bude věčný život.
Prvnie spravedlnost zde jest vyznánie viery spravedlivé. Žeť řku spravedlivé, dvéť tiem miením, i to, že má spravedlivá, nekřivá, nebludná viera býti, i to, že má vyznánie býti spravedlivé. To jest očité, že nenie spravedlnosti v bludné vieře, ani je spravedlnost právě srdcem, věřiec usty, když jest čas toho, té viery pravé nevyznati. Die Písmo: Srdce věří, že jest spravedlnost, ale usty bude vyznánie k spasení. Neb die Kristus: Ktož by sě jím styděl před lidmi, onť by sě jím také styděl před anděly, totiž v chvále by jeho neokázal v andělské, přiveda tovařistvo. Aniť jest spravedlivá viera mrtvá viera, jako mrtvý člověk v pravdě nenie člověk. O té mrtvé vieře die svatý Jakub: Co to pomóž, die li kto, že má vieru, nemá li skutkuov? Zdali jen viera bude jej spasiti moci? Ano i čertie také věří a třesú sě. Jakož tělo bez duchu jest mrtvo, takéž mrtvať jest bez skutkuov viera. Z té řeči svatého Jakuba rozumějte, že podlé viery mají býti lidští skutci. Věřiec v Buoh, máme jej nade všecko milovati, nade vše ctíti; neb Bóh jest stvořitel i pósuobce všeho. Věřiec, že nás jest Syn Božie vykúpil z hřiecha a z věčné smrti, máme jemu toho a tož vším srdcem vděčni býti a opět sě hřiechem neumrtvovati a nevrobovati a proň utrpěti té líbosti, ješto jest v hřiechu. Věřiec, že on jest pro nás mnoho trpěl protivného, a věřiec, že jest on až i umřel pro nás, i tiem, přišlo li by na to, máme sě jemu oplatiti. A proč by proň málem prvé z dobré vuole, kdyby na to přišlo, neumřel člověk, an by i potom, ač i nechtě a nevděk Bohu, musil umřieti. A ať řku krátce: Věřiec, že jest věčný život, snažnějie po tom máme státi, ješto sě hodí k věčnosti, nežli po tom, ješto mine a snad skóro. A tak
