lakomstvo po zbožie zemském státi a zvieřecie jest rozkošně podlé žádosti těla živu býti a ďábelská jest po nesprávné cti státi v hrdé mysli, a k tomu jest závist připřežena, i nenávist; neb hrdý závidí vyššiemu i rovnému a nižšie tupí. Protož vizte, by to světlo, ješto u vás jest, tma nebyla. Vtipnost rozumu přirozeného světlost jest a dobrý dar od Pána Boha. Ale, jakožť die svatý Bernart, má li kto dobrý rozum, umění, vtipnost, jmáť příčinu tak ke zlému, jako k dobrému. Protož uživ toho dobře, k dobrému obrátě, jehož by zle užil, kdyby obrátil ke zlému. Druhé sem řekl světlo, ješto naučením od jiného bude kto viece rozuměti, než by sě mohl sám vtípiti, aneb čta písmo. I toť plného dobrého bez třetieho světla nepřivede. Neb ač vzvie člověk pravdu, nebude li zvláštieho daru Božie milosti, nebude k té pravdě chuti a tak k ní člověk nepřistúpí. Protož die svatý Pavel, že mnoho věděti v hrdost podnášie, ale milost učiní užitek. A tak vídáme, že rozliční úmysly rozličnými chtie mnoho věděti. Někteří, aby věděni byli; druzí z všetečstva, aby věděli; třetie, aby skrz to k zboží přišli. A těch světlo ve tmu sě proměňuje. Neb ač bude dobrá krmě, nebude li jie kto v tom pořádu, jakož sluší, užívati, nebudeť dobrá jemu. Nevážíť Bóh draho, ač vie kto mnoho nebo umie; ne v umění, ale v pořádu jest užitek uměnie. A tak bez třetieho světla obě těto světle nic k spasenie nebudeta, ale když třetie to přijde, tehdy stane po tom člověk, chtě uměti cos buď a věděti, aby jiné také naučil pravdě a držal sě toho, což vzví, že jest pravda. A tak máte, žeť jsú rozličná světla.
Druhé sem řekl, co jest to světlo Božie, také něco řéci o tom. To světlo, co jest jiného, než múdrost pravá, jíž člověk poznaje každú věc tak, jakž jest, tak ji bude vážiti. Hřiech poznaje, že jest šeredna věc, jako šeredstva bude sě krýti; svět poznaje, že jest marnost, jakož po marném nesluší státi, nestane po něm; a poznaje, že jest Bóh všeho dobrého svrchovánie, stane po Bohu. A ta múdrost uvede náboženstvie.
