v té potupě, když jest trpěl pro nás, jakož jest o tom v pašiji čteno.
Protož svatý Pavel dnes v epištole volá a řka: Bratříce, vizte, aby též do sebe jměli, ješto vidíte v Jezu Kristu, jenž jsa v tvárnosti Boží, nevstúpil v hrdost, jako by to sám sebú jměl, že jest roven Bohu Otci, ale brž sám sě pokořil, vzem svého sluhy obličej a poslušen sě učinil až do smrti, a do ohavné smrti na kříži! I povýšil jeho Buoh a dal mu jmeno nade vše jmena, že ve jmenu Ježíšovu pokleklo jest každé koleno nebeských věcí, zemských i pekelných, a svědčí to všeliký jazyk, že Pán Jezus Kristus jest v chvále Boha Otce. A protož, chceme li s ním kralovati, s ním máme nětco trpěti. A chcem li u věčné chvále cti dojíti, zde máme pokorni býti. Neb té nás řečí i příkladem učí Kristus. Neb pokora ovšem nás drží při pravdě, vylúčiec hrdost.
Jakož milost drží nás při dobrém, takéž pokora při pravdě, vylúčiec hrdost a pýchu, ješto jest nepravé vznesenie zpurného srdce nemúdrého. Pokora jest zachovánie jiných šlechetností; neb ač by kto jiné shromážděl šlechetnosti, bez pokory ztratil by všecky. Právě jako by nasul hromadu prachu, a když by vietr přišel, všecko by rozsul, takéž přijdúc v srdce pyšná hrdost, zatratila by všecko dobré. Měj kto uměnie, měj múdrost, měj krásu, všeť to zkazí, s kýmť bude pýcha. A protož potřebná šlechetnost pokora, ješto má pýchu vypuditi, jiné šlechetnosti zachovati a držeti nás při pravdě. Ale co jest pokora, znamenajme! Pokora jest dobrovolné mysli poníženie z opatřenie své křehkosti a jiných svých nedostatkuov. A svatý Bernart die: Pokora jest šlechetnost, ješto jí člověk, právě sě poznaje, oblaciní sám sobě. Dvuoje sebe poznánie máme jmieti, a to obé napomene nás ku pokoře: [když právě poznáme]text doplněný editorem[183]doplněno podle rukopisu NK XVII.C.15, co jsme a co nejsme. Obým tiem máme příčinu ku pokoře. Znamenajíc, že jsme nestatečni sebú sami, ale ač co jsme, to jsme vzeli Božím darem z milosti jeho, kudyž muožem čím hrdi býti? Die svatý Pavel: Co máš, jehož by nevzal, totiž darem
