přinesem světlo milosti. Moc vzbudí, přežesiec lénie, múdrost osvietí temné, dobrota roznietí k milosti zstydlé. Byť to nebyl život velmě užitečný, nebylť by Kristus pochválil jeho v svaté Maří Mandaléně řka: Najlepší jest stranu volila, ješto nebude od nie odjata. A to jest ta najlepšie strana, uprázdniec sě od světských péčí a upokojiec i uzřéti, jak jest pochotný Hospodin. Neb to pochotné pravdy spatřovánie zde sě počíná a v budúcím životu věčně sě dokoná. Skrze to zučen bude člověk, v spravedlnosti posilu vezme, aby trpěl, kdy ho co potká, a aby i činil to, což má činiti. A tak bude člověk dokonán v chvále. A zdali to nenie užitečné, když v tom pokojném spatřování duch člověčí bude vzdvižen nad všecky věci a bude sě kochati v Hospodinu? Jistě málo toho zakusiti užitečnějie jest, než v jiném velmi viece pracovati. Neb jakož die Hugo: Když bude mysl v ten klášter přijata, jen to, co jest nebeských věcí, mysliti bude, pokryje sě rozbrojného hluku tohoto světa, v Boze majíc svú útěchu, čte v kněhách života, miesto mlčenie klášterského pokoj drží v kóře mnohých šlechetností, hlédá k jiným svatým přirovnánie. Ale mysl neprázdná s prací jinú mievá přiekazu a hrubievá, že zde nedocházie takového utěšenie, jakž koli, když pro Bóh kto pracuje a v milosti ku potřebě, zkusí, co jest ta útěcha u věčné odplatě. Ale zde, ktož sě přidrží zemských věcí, jakož die Origenes, to, co jest v nich skryto, nalezne: hořkost a nechut a mnohé zámutky.
Druhé sem řekl, jak sě jest k tomu spatrnému životu připraviti, že bych také chtěl dotknúti toho, ktož by v tom chtěl mieti prospěch a útěchu. Mnohého jest k tomu potřebie, ale nechť to sberu jen ve tři věci, aby držimějie v paměti bylo: najprv jest třeba, aby mysl svobodna byla; druhé, aby najprv v dobrém životu a v dobrých skutciech pracoval ten, ktož chce přijíti k životu právě duchovniemu; třetie žádost k Boží milosti velikú a upřiemú jmieti. O prvém pravím: Toho mysl, ktožť hřiechu slúží, nenieť svobodna; ktožť hřiech činí, sluhať jest
