[57r]číslo strany rukopisuvynde, tehdy tvé nenie. A když zvieře v své svobodstvie z tvú očí vyjede, již tvé nenie.

Toto jest o divokých ptáciech. Má li člověk jestřáb nebo krahujec nebo jiný honný pták a uteče mu z jeho ruky a on jde po něm a ten pták uletí jemu z jeho očí a on stane hledánie, ten den ale hledá, druhý den opět a třetí a nenalezne nic, a kto jiný v těch třech dnech polapí, ten jej správně má vrátiti. Ale polapí li jej v čtvrtý den nebo jest toho, ale uteče li jemu cvik, mají jej správně navrátiti. To právo jest o ptáciech, ješto se v koše sázejí, to slovú zamčení ptáci. A kterak koli oni často vymietají, to jest neplatno, uletí li. Když ty tři dny vyndú, tehdy jich nevrátie.

Kdež se ptáci hniezdie na dřieví anebo na kterého člověka zboží, doniž jsú v jeho moci, dotud sú jeho, ale jakž budú létati a kto potom je popadne, toho jsú. A jede li člověk do lesa a ukradne honné ptáče z hniezda, mají pánu, jehož jest, tři funty usúditi za vinu nebo ruku utieti. Já míním i jastřába i krahujce anebo ješto tak dobré, jako to pro jiné ptactvo nemóž člověk aniž to života ani zbožie proviniti.

Ukradne li jeden člověk druhému honný pták z jeho zdí nebo z jeho koše, zvědiec to jmú jej a popadnú ten pták u něho, to mají naň vésti jako i zlodějstvo a poruší li jest toho on, za to má dvé to platiti a má rychtářovi polovici tolikéž dáti, jako žalujícému, a jestli zkaženo, ale plať opět dvé to za ně. Pakli jest tak dobro jako tehdy bylo, když jest to ukradl, tehdy on, jehož jest, má přiséci, kterak milo jest to ptactvo bylo, polovici tolikéž má jemu ten zloděj dáti a rychtářovi druhú čést. Pakli on nemá zbožie, ale mají mu kuoži a vlasy odbyti.