Ktož jim v těch co učiní, na tom jsú viny ustavili, jakož my potom dobře poviemy. Také jsú oni na rybáře ustavili hájenie i na ptáčníky. Tuto praví to ustavenie všem zvieřatóm příměřie i mier ustaven, kromě vlkóv a nedvěduov, nad těmi niktož neruší ijednoho příměřie. Ktož v hájeným lese zvieře raní nebo je povrže nebo honí nebo zabie, ten má tomu pánu, jehož jest, šedesát šilinkóv toho pána země peněz dáti. Ktož skrze hájený les jede, to lučiště nebo samostřiel nemá napito býti, jeho túl má přikryt býti, jeho chrtie i vyžlata mají jata býti a jeho ohaři mají sevřeny býti. Honí li člověk zvieře s odpuštěním toho pána a uteče li ono v hájený les, toho pána chrta on zase uvábiti a nemóž li on jich navrátiti, tehdy má po nich jeti. Ale nemá svú trúbú trúbiti ani psóm hesovati. Což se zvieřeti tehdy stane od psuov, tiem on nevinen jest, ale hesuje li on nebo poštije psuov na zvieře nebo trúbí na svú trúbu, tehdy jest on vinovat, leč buď zvíře raněno, leč nic. A jestliže člověk zvieře raní v svých hájených lovištech a to uteče od něho i vyběhne z jeho očí i uběhne v jiné hájené lesy a tu padne, čie to zvieře správně jest, to vám chci pověděti. Umře li ono tu dřieve, nežli je nadjede ten, ješto i honil, toho jest správně. Pakli je nalezne, ano živo, má jeho tu nechati, neb jest zprávně toho, jehož jest to zahájené loviště. Každé zvieře jest každého člověka zprávně, doniž jest v jeho moci, ale jakž z jeho háje vyběhne, tak nenie jeho. Jestliže člověk zvieře honí a ono jeho bez ran zbude a jest tak ustálo, že padne anebo nemuož, avšak jest vyšlo z jeho očí, takže on jeho viece nevidí, ktož je potom nalezne a jme je, toho jest správně. Ale takto, ač jest onen hledánie ostal. Doniž jeho hledá, dotud jest jeho. A ktož je v ty časy nalezne, ten má vrátiti, leč buď živo, leč umrlo. Když každé zvieře z tvé moci