[55v]číslo strany rukopisuzbožie s mým zbožím, že mi jeho nemá platiti. Toho nenie, neb každému člověku ustaveno jest, aby cizieho zbožie lépe ostřiehal, nežli svého vlastnieho zbožie. A jestliže mně zbožie jest ukradeno, ješto i mé nenie, vždy tu žalující proto nemá svého zbožie ztratiti. Ač já umru nebo postúpím, proto má ten jistý svého zbožie na mém zboží neb na mých dětech postíhati.

Jestliže který člověk při lidech sedí a má penieze v svém měšci, i die, by jemu je vzeli i ukradli, mají těch lidí přísahy za to přijieti. Leč by je u nich nalezli, tehdy mají nad ním popraviti, jakož psáno jest. Pakli je v jeho moci naleznú a jestli šedesát nebo viece, mají jej oběsiti. Tak mají popraviti o každé zbožie. Tuto jest, který člověk sám pro své samého zbožie život ztratil, to jest pro jeho velikú zlost se stalo, že jest jiné lidi hanbil a chtěl jim jich zbožie i život ztratiti.

Doniž človek pode čtrnádcet let jest, dotud nemóž krádežem života svého ztratiti neb proviniti. Má li on poručníky nebo zbožie, ti mají to, což ukradne, zaplatiti, a nemá li čím platiti, mají jemu kóži a vlasy otbyti. Mají za krádež to dvé zaplatiti, avšak rychtářovi po milosti ukládati, ač žalující úklad vzieti chce.

Chce li mě který člověk na cestě lúpiti a já se tomu bráním, zabiem ho já, neukládám jeho přátelóm ani rychtářovi nic a nechtie li mi věřiti, že sem své zbožie i svý život takově násilím obránil a jestliže sú lidí viděli, já mám to sám třetí ulíčiti a toho nemuož sedáním ijeden obrániti. Pakli je ižádný neviděl, tehdy já jemu své přísahy podati mohu, ale toho mi dobře obránie někteří jeho příbuzní, ač chtie, sedáním. To jest proto ustaveno, že té viny ijeden nevie, nežli sám buoh, a ten to také rozdělí právě.