na to úrok, tiem činem bude jmieti na tom, že jer toho z právem nemóž ztratiti. Pakli on jmá děti, ti to mohú s právem zapověděti, ač chtie, a také se mohú obmeškati. A jestliže toho člověka přielišná chudoba nebo jiná taková potřeba přeznuzí, jenž jest to dánie učinil, ten se má toho sbožie jieti a má svú potřebu tiem nahraditi, a má jemu onen toho brániti, tehdy on jíti před svého pána nebo před rychtáře i má své potřeby tu oznámiti, to jest hlad, nahota, vězenie bez viny. A když on to učiní, tehdy má rychtář onomu přikázati, aby jemu na tom nepřekážel, tehdy on zbude svého sbožie dobře s právem. A ktož jej ot něho kúpí, ten je má zprávně a má ten člověk, jemuž ten dar dán jest, ten jistý dar proviniti proti tomu, jenž jemu dán jest, že mu jest bez řečí prázden, jakož tyto kniehy napřed pravie, kterak syn své dědičstvie proviní, takéž onen proviní svój dar. Ten dar slove jistý, jenž se před rychtářem stane, ale ten jest najjistějšie, ješto s jeverem stane.

Ale muž své ženy nábytky k domácie pomoci neb potřebě nebo jiné sbožie, toho sbožie on jie nemóž viece utratiti, doniž jiné sbožie má. Ale přinuzí li ukrutná potřeba, on to dobře s právem utratí. Pakli ona také dá jemu takové sbožie, má jie on své sbožie dřieve vrátiti, nežli jejie. Pakli on jie vrátí jejie sbožie, ješto mu jest přinesla, a on umře, ona to muož sama třetie osvědčiti, že jest jejie vóle nebyla, mají jejie zbožie navrátit a což jest to sbožie zaplatilo, leč by ten muž tam šel i učinil jeho dobrú rukú, že jemu jest sám svój smysl pověděl dobrý, že on právo jměl. To jest proto ustaveno, že panie nemohú tak zbožie vzdělávati jako mužie, a také proto, že paniem huoře slušie, bylo li by jim po almužně choditi, nežli mužóm.

Bude li muž s právem s svú ženú rozveden a že jsa ona oba nevěděla, že jsú spolu neprávě bydlela, onť obdrží své samé sbožie a své věno a do života ujednané, ješto jie jest dal od své dědiny s svých dětí odpuštěním,