Jaké móž dietě svého otce i své matky dědičstvie ztratiti 14te věcmi. Toto jest jedno: svého otce ženú z vědomie hřešil, jenž by jeho macecha byla, a již by to jeho otec u manželstvie nebo prázdně jměl. Toho doličujem Davidem v králových knihách, kdyžto krásný Absolon s svého otce ženimú hřešil vědomě, proto ztratil svého otce milost a své dědictvie, pro něž on svého otce bezživotie hledal, kterak by jej zabil. Ale buoh jemu toho pomáhal zbýti. Druhé jest, ač by který syn svého otce jal a proti právu u vězenie držal, a ten otec v tom vězení umřel. Tehdy jest také syn své dědictvie ztratil. Třetie, ač syn na otce zmluví a takovú věc naň pronese, ješto by otci na život šla, jenž leč by byla taková věc, pro niž byla z země, v niežto oba býti jmáta, zahynúti. Těmi třmi kusy začiní se také otec proti svému synu, že za svého zdravého života od svého zboží odstúpiti musí a syn vstúpí na otcovo miesto. Ale jmá otcovi středmú potřebu dáti podle té cti, jako dřieve jměl. Čtvrté jest, ač by syn svého otce po líci bil nebo kterakžkoli z hněvu aneb ze zlosti by bil aneb urazil. Páté jest, ač by syn otci velmi znamenitě lál, poňavadž buoh sám praví v přikázaní desateru: cti otce a matku a budeš dlúhověčný na zemi. A když dietě své dlúhověčenstvie stracuje, ač svému otci laje, také podle práva i své dědičstvie jest ztratilo, ač svému otci nebo matce laje neb ju tepe. Šesté, ač by syn na otce žaloval, že je jemu také věci učinil, pro něž by otec velikú škodu mohl by podjieti na cti, na zboží nebo na životě a on toho naň nemohl dolíčiti. Sedmé jest, ač syn zlodějem bude nebo jinačeje zlým člověkem, pro něž každý člověk své právo ztracuje, nebo ač vědomě se zlými lidmi obecenstvie jmá. Osmé jest, ač by syn svému otci překazil na jeho rozkázaní, když by otec byl na smrti a rád by o své duši rozkázal a nebo ač by nemocen byl a bál se smrti a zamkne li syn a nepustí faráře nebo kněze nebo bratří nebo někoho jiného k němu, s nímž by jměl rozmluviti o spasenie své duše, ten jest své dědictvie ztratil.