odpuštěním, ač sú byly k svým letóm přišly, a kteréž dietě k svým letóm nebylo přišlo, tomu také neškodí to dánie, kteréž on učinil.

Když který muž umře a ostaví ženu a nic nemá děti, to mají dědicové, to sú bližní příbuzní k té vdově, na to sbožie se bráti až do třidcátého, aby ti ho ostřiehali, aby toho sbožie nebylo nic straceného, ješto na nie slušie. Z těch příbuzných radú má ta paní pohřeb učiniti a má v tom sboží seděti až do třidcátého. Od té dědiny mají najprvé čeledi platiti jich zaslúženú mzdu, což se jim dostane až do toho dne, kdy pán umřel. Také mají té čeledi chovati až do třidcátého dne, až by sobě mohli služby pověděti. Pakli chce dědic ten, jenž při sbožie ostane, tehdy oni musie dobře slúžiti a plný nájem vzieti. Pakli jim jest přieliš mzdy dáno, toho nemají navracovati, ač je přepustie přes jich rok, platie li jim do roku neb za měsiec, to mají na svatých obdržeti. Ale kto na milosti slúží, ten musí dědice z milosti upomínati. Pakli také sluha umře dřéve, nežli jest své mzdy zaslúžil, ješto jemu obecna nejsú, také jeho dětem viece mzdy dáti, nežli on zaslúžil a což musie, dostane až do toho času, kdyžto jest umřel. Potom musí paní s dědici děliti stravu a k dvorovému což pokrmu slušie, což jest toho ostalo po třidcátém, leč doma jmá, leč kde jinde. Potom má paní jeho hynšt neb prus nebo kterýž najlepšie kuoň jměl i s sedlem a jeho najlepšie oděnie, kteréž jest jměl k svému životu, a jeho najlepšie meč dáti jeho pánu, ač jest byl služebný člověk, potom ona jmá dáti dědicóm jednu peřinu, jeden polštář, jednu podušku a dvě prostiradle a jeden stolový ubrus a jeden čechel, dva ručná ubrusce a dvě medenici, to jest obecné rozdělenie, a jest také pravé. K tomu přisazují lidé mnoho věcí, ješto k tomu neslušejí. Pakli ta paní kteréž z těch nemá, těch nemá dáti, ač svú nevinu k tomu ukážem, že toho nemá, ale musí za každú věc právě přisieci a zvláště, z čehož jie usvědčiti nemohú,