šest nebo sedm svědkóv. Ti svědkové mají to všeckno viděti i slyšeti a tak to má viec mocno býti. Kterýž svobodný pán své zbožie takové na boží duom dá a pójčí jemu toho božiemu domu, pán pán toho zbožie na úroce do života, a dá jemu na to listy i pečeti, to jest mocno a toho nemóž ani jeho děti ani žádný jiný přerušiti. A jestliže ten umře, jenž jest ten dar takově dal, a ostaví syny za sebú a ti nařknú to zbožie řkúce, že jich jest otec toho nikdy na ten boží duom nedal ani listóv na to dal, tehdy oni mají listy ukázati. A jsú li ti ještě živí, kteříž na tom listě stojie, ti mají přiséci na oltáři, že jsú to slyšeli i viděli i při tom jsú byli, kdyžto jejich otec to učinil, jako jest napřed psáno, tehdy jest ten boží duom tiem obdržal. Pakli jsú ti svědkové umřeli, ješto na tom listě stojie, ti umrlí pomohú tak dobře jako živí. To jest pro to právo, že jich pečeti na něm visie, a visí li jedno jediná pečet, však jest mocno. A ti, jenž jsú ten boží duom nařkli, ti mají jemu ukládati, tak mnoho, jelikožto zbožie platie do roka, kteréž jsú nařkli, to jest proto ustaveno, aby člověk se křivého nařčenie ostřiehal. Pakli jest list ztracen, tehdy ty děti, ješto jsú to zbožie nařkli, těch má jeden tam jíti a má s sebú schovalé listy vzéti a ti mají přiséci, že jich otec nikdy toho zbožie na ten boží duom nedal ani kdy listuov na to dával. Když se to stane, tehdy jsú ty děti to zbožie obdržely s právem.

Jestliže která paní zbožie jest dědila ot svého otce i ot své matky nebo ot svého příbuzného a ona pojme muže i bude dietětem těžka, buď syn nebo dcera, a porodí to dietě a dietě bude živo tak dlúho, ač očima prozří i uzří čtyři stěny, to dietě jest dědilo své matky zbožie, což jest ona ostavila. A když ono potom umře, tehdy dědí otec, což jest bylo ot své matky dědilo, on učiní správnějie nežli kto jiný.

Umře li který člověk a ostaví dvě dcery za sebú, obě panně, těch