nechce, tehdy má toho člověka při sobě chovati a má jeho dobře střieci, aby jemu neutekl. Pakli jemu uteče, má jemu jeho snažně kázati hledati, a nenalezne li jeho, má jemu tak dobrého člověka dáti, a nemá li jeho, tehdy jemu daj, což jemu tak milo bude. A příde li rychtář před kostel a bude potřebovati toho člověka z kostela, kněz jeho nemá vydati z kostela, ale má jej svobodně v své opravě mieti, a na tom nečiní proti žádnému. A jestliže jej z kostela vynme bez jeho vuole a boha neuctí, ten má tomu, jehož kostel jest, šest a třidceti šilinkóv dáti. Proto to má tak vysoko ukládati, aby jiní křesťané věděli i poznali, že má na tom boha ctíti na hrdosti nad kostelem nečiniti. A jestliže ten člověk do kostela nemóž a popadne obruč na kostelních dveřech, on má také dobře mieru a pokoje užiti jako v kostele. A ktož jemu tu co učiní, ten musí túž vinu trpěti, jako by jej z kostela vyněl. Svěcení hřbitové mají téhož právo jako i kostelové. Ktož člověka v kostele zabie neb v kostelních dveřech a kostel tak velice pohanie, ten má na kostel dáti šestdesát šilinkóv, ač úklad bráti chce.

Ktož co ukradne nebo koho oblúpie v kostele, ten má na kostel dáti šest a třidceti šilinkóv a má potom to ukládati takto: za koliko peněz on v něm vezme, za to má třikrát viece dáti, a což on kostelu ukradne neb lúpežem vezme, koně nebo krávy, dobytek nebo nábytek nebo což jest, za to má třikrát tolikéž dáti, jakož draho jest. Tato práva ustavil jest papež Lev a král Karel bratr jeho na jednom sněmě v Římě a jiných práv mnoho, kteráž sem po kacéřích stojie až do manských knieh.

Ktož své zbožie kradené nebo lúpené u druhého nalezne, příjda tam i upomene jeho z něho, an jemu otpovie a nevrátí li jemu jeho zbožie, tehdy on má k rychtářovi jíti a má jeho posla vzieti. Pozná li se on jemu v jeho zboží, tehdy on jest dlužen rychtářovi dvanádcet šilinkóv, pakli zapří a bude usvědčen sám třetí, že jest