bude pravá, plná a jistá mše. Totoť já píši, ne aťbych nový obyčej v slúžení zamyslil, ale aťbych modlosluženstvie a blud porazil, kteréžť se jest velmi rozmohlo. A ještě pro lepší rozum této řeči slušie také toto věděti, že patera jest věc ke mši potřebná, bez nichž nemóž nikoli mše býti. Veršík: Chléb, víno a slova, úmysl řádný a k tomu sám kněz. Z této patery věci když se jedné nedostane, mšeť nikdy nebude. Najprvé die se chléb, tociš pšeničný, neb Kristus k zrnu pšeničnému se přirovnal. A již jakož jest v obyčej vešlo, má býti chléb nekvašený, neb jest tak papež Alexander ustanovil léta od božieho narozenie stého a jedenmezcietmého. Druhé má tu býti víno, neb Kristus k vinnému kořenu sám se jest přirovnal. A žeť se tu vody nětco přilévá, toť jest také papež Alexander zamyslil. Třetie mají tu býti slova, jiná k chlebu a jiná k vínu. Čtvrté úmysl řádný, a to proto, neb když by kněz, přída mezi množstvie chleba a vína, úmysl maje ale neřádný, chtěl by všetečně posvětiti a tiem mieně lidem uškoditi a neprospěti, tenť by nebyl úmysl zřiezený, ale všetečnost. Páté die se: a k tomu sám kněz, neb když by někto měl oplatek a víno a úmysl a slova řekl, nebyl li by knězem, neposvětí. A bude li kněz mieti chléb, úmysl a jiné věci kromě vína, nesmie mše slúžiti, neb by nebyla Kristova večeře a tak ani mše, ale učinil by svatokrádež a hřiech veliký. Protož bude li kto toto písmo pilně čísti, již bude moci srozuměti, co činí to a kto, že pán Ježíš svými slovy tu slavnú svátost a večeři přichystává.

Komu to

Třetie již také vizme, komu to, tociš přichystáno a připraveno bývá od pána boha a kněze. K tomuť odpoviedá každý kněz, kdyžť mši zpievá nebo čte od božieho těla takto řka: V ten čas řekl Ježíš učedlníkóm svým a zástupóm židovským: Tělo mé v pravdě jest pokrm a krev má pravý jest nápoj. Tento pak text všichni kněžie jakožto vykládajíce, komu by se mienil, řiekají