zpósobem vína a vody, a poňavadž ani svátosti božieho těla, ani božie krve neposvěcuje, tehdať tu mše nebude. A totoť jest trvalo za mnohá léta, žeť sú kněžie někteří mněli, činiece podlé rubriky, byť mše slúžili. A lidé obecní když sú domóv přišli, řiekali sú, že by u mše byli, a nebyvše, a jiní sú je přivítali a jim takto řiekali: Vítajte, vítajte ode mše, a tak, jakož kněžie sú lid vedli, tak sú lidé věřili, ale již ne tak, neb lid obecný lép porozumievá zákonu božiemu nežli dřiev. O mši svatého Petra, když jest ji najprvé sluhovával, svědčí kronika římská, že také Otče náš řiekal, těla a krve božie slova řka, a tiem obyčejem netoliko jednu mši obden, ale viece jest jich slúžil, jakož viděl, že by lidu bylo potřebie. Totoť se proto píše, ne aby nynie též bylo zachováváno a obyčej nynější, kterýž k náboženství lidi zbuzuje a z zákonem božím se sjednává, aby byl složen, ale udá li se knězi u veliký pátek slúžiti, nežli by měl se a lid v blud uvésti, slúžiž raději mši obyčejně jako jiný den. Pakli chceš rubriku zachovati v některých kusiech podobných, tehda takto učiň, zpověd před oltářem učině, po zpovědi oplatky a kalich připrav, jakož by viděl lidu potřebie, nestačil liť by jeden kalich, ale jakož oplatkóv přiložíš, coť se ku potřebě zdá, též učiň o kališiech, nemáš li jednoho velikého a k tomu zpósobného. To připravě vložiž knihy na pulpit, jako ke čtení kladeš. A potom ihned prsty sobě umý, utra prsty, počniž ona slova, kteráž Alexander prvý ustanovil jest takto řka: Kristus před tiem dnem, v kterýž jest měl umřieti, vzal jest chléb v svoji světie a poctivie ruce, a tak až do konce řci, neb to již každý kněz umie téměř ven. A nad kalichem také, vezma jej v ruce, ale nezdvihaje pro obyčeje zachovánie, a nenieť proti zákonu božiemu, zdvihneš li, neb nezdvihneš. A tak již maje před sebú večeři jistú, neb si slova řekl. Řiekajž Otče náš tiem obyčejem, jako jindy slúžě řiekáš a tak pořád vše řiekaj míru nechaje, až i přijmeš tělo božie a jeho krev. A potom jiným rozdávaj, ktož žádati budú. A takť