milosrdenstvím mým všěm hřiechóm odpuštěnie. A rozpomínajě sě na hroznú ukrutnost smrti, prošiť, otče, prošiť chleba vezdajšieho, chleba, jenž je stúpil s nebe, těla tvého syna na mém skončení, v jehož síle přěšel bych tu těžkú cestu a úsilnú. É hospodine, neostávaj mne, kdyžť sě děliti má dušě s mým tělem bude, kdyžť nebudu moci přěd tebú na svú kolenú pokleknúti ani svú ruku pozdvihnúti k tobě, kdyžť oči moji hlediec, snad viděti moci nebudeta ani uši slyšeti ani jazyk mluviti zcěpěnějě ani snad dómysl bude tak sebú vlásti pro tu ukrutnost, ež by mohl vzývati tě. Pomni nynějšie mé žádosti a nedaj v mysli pohasnúti téj jiskřě, v níž by k tobě žádost nevolala i v téj núzi. Však je pověděl to tvój apoštol, že jsi ty věrný, že nepřepúštieš na ny těššieho pokúšěnie, než móžem snésti, ale s pokúšěním dáš tu příčinu, jíž móž býti to pokúšěnie přěmoženo. V tom posledniem a ukrutném pokúšění, když již ijeden živý nebude moci utěšiti, ty mě utěš, milý otče, svú milostí skrze toho syna tvého, jenž s tebú i svatým duchem živ jest i kraluje v jednotě po vše i nade všě věky věkóv. Amen.

Po přijímaní těla božieho

Děkuji tobě, milý hospodine, jenž si mě hřiešníka neduostojného beze všeho mého zaslúžení skrze tvú nevýmluvnú milost ráčil nakrmiti svatyní těla tvého milého syna Jezu Krista, našeho pána,