[217v]číslo strany rukopisuže jest který z hostí umřel, zvláště z cizozemcuov, že by se s námi divně naháněli a věci by náše přemietali i podlé toho škoda by se nám od nich stala i nebezpečenstvie hrdla, neb to právo jest v zemi ejipské, když by který kupec nebo pútník umřel aneb který člověk jiný, tehdy všecek jeho statek, což jest měl, málo nebo mnoho, to všecko žoldánovi berú, a k tomu ještě těm, s kterýmiž jel a s nimi na cestě byl, věřiti nechtie, domnievajíce se, že jest viece měl, než jsú našli, a podlé toho i jiným statky pobierají.

Pak z Jeruzaléma až do Damašku jest mýt 25 a na těch žádné milosti nenie, než což na kom vydřéti mohú, to vezmú a bez milosti. Hned sú na některém mýtě pět zlatých, někde 7 a někde deset zlatých nebo žádných mýt vysazených nenie. Potom z Damašku do Galaty tak velikých a ukrutných mýt nenie, než po pěti asprách neb po 6, a to ještě, jakž na kom vidie, mají v tom uměnie, než viece šesti aspróv nedá.

Také odtud až do Bursy ze sbuožie, kteréž nese, žádného mýta nedá, než od sebe a s koně nebo s velblúdóv. Potom v turecké zemi se zbuožie platiti musí. Přijeda do Angarie, dáš pět aspróv, potom v Burse, jestliže chceš zbuožie prodati a po moři se plaviti, ze sta zlatých musíš pět zlatých dáti, pakli zemí pojedeš, nic nedáš až do Konstantynopole, nebo to právo u nich jesti.