Protož ktož by chtěl do Jeruzaléma jíti aneb do Ejipta, musí se k psotě a k mnohému nebezpečenství přichystati, kteréhož bez pochybenie bude potýkati, a cestu nesnadnú bude mieti a hladu přimierati a dobrého se bydla nebáti, až se zase vrátí do země, s kteréž jest vyšel, kterážto nám křesťanóm jest zaslíbená, zvláště česká nebo moravská i jiné okolnie země, ale onynoť sú byly země židóm zaslíbené. Protož nám Čechóm zvláště velmi nenie po čem túžiti ani oč státi, nebo v těch zemiech, jsa totižto host, by měl peněz dosti, chtě se uvarovati psoty, však proto křesťan mezi nimi jsa, dobrého bydla anebo ještě k své potřebě sobě učiniti nesmie, a někde by směl, nemóž pro mnohé příčiny, o kterých jest napřed pověděno.

Ktož to čta, muož porozuměti něco tomu, nebo v těch zemiech by člověk najskrovněje se muohl mieti v jiedle a v pití, ovšem i v mluvení a choditi v oděvu chaterném a na péči mieti zachovati obyčeje, kteréž oni mají, svobod a všetečností pilně se vystřéhati, jinak člověk nemysl sobě ktož koli, aby země ty mohl projíti. Však ty všecky věci maje do sebe cnosti i obyčeje jich, k tomu mnohú opatrnost, kterýžto jest krátce dotčeno, ještě v mnohé úzkosti a v nebezpečenství musí býti od nich. Poněvadž jest těm židóm i křesťanóm mezi těmi národy úzko, kteřížto jich jazyky umějíce a mezi nimi obývají, věz to každý, jestiť daleko úže hostem a příchozím mezi tiem všiem národem, ovšem pak těm