[212r]číslo strany rukopisuvelmi vostrá, že jí železo rubají. Ty sekyry jsú velmi vzácné u nich, neb řédcí je mají, kteréžto sekyry najprv sem[v]sem] ſe viďal v Damašku, když pán damašký jezdil proti kancléři žoldánovu, když jel od tureckého césaře. Potom v Ejiptě často sem je vídal.

Mamalíci všecko oděv bielý mají a nesú z plátna z čistého dělaný, kteréž slove kolč, a vyšívané jsú sukně jich podobně k hazukám, než jsú obyčejem jiným dělané, neb sú u nich obuojkové, že všecko hrdlo přikryjí, a jsú dlúhé, až se po zemi vlekú. A po těch se sukniech opasují tkaničkami hedbávnými velmi čistými a neumějí se oni opasovati a velmi nekřtaltovně se opasují.

Také žádný mamalík nechodí v botkách ani v střevícéch[26]nelze vyloučit čtení „střevícech“, než bos chodí a na trepkách jako bosák, a když na kuoň vsedne, tehdy bos a bez trepek jede a pacholek za ním trepky nese, neb sem na to častokrát hleděl a díval sem se tomu. Pak toto sem slyšal, že když na vojnu jedú, tehdy mají na nohách zámiševé botky, než doma zhola bosi chodie a jezdie.

Také sem slyšal, že by mamalíci, totiž ti žoldnéři, takové právo k žoldánovi pánu svému měli, když by žoldánová porodila syna nebo dceru, tehdy žoldán s velikú snažností to opatruje, aby dietě nebylo vyhlášeno až do roka. A hned po roce zjeveno bude a žoldnéři již práva k žoldánovi mieti nebudú a již jim koláče povinen nebude dáti.