Potom jiného dne šli sme mezi zlatníky, kteřížto zlatníci jsú bohatí velmi a duoložití v svém řemesle přéliš, a což by člověk snad pomysliti chtěl kúpiti sobě od zlata neb od[s]od] o střébra i od kamenie drahého, a to rozličného, nebo což koli jiného, tu najde hojně dosti. A těch zlatníkóv jest velmi a hned jsou oblášť a mají své město tak podobně jako v Praze židé. A což sem mezi nimi býval často, však proto mezi nimi zablúdil sem jednú. Také i podlé toho zdá mi se, že jich město nenie malé.

Odtud sme šli do jedné ulice, kteráž slove basarcizojazyčný text, tak pravie, jako by řekl tržná ulice. Každý den vždycky jest mnoho lidí, že se trú a tlačé převelmi a že málo muože postáti pro veliký dav. A slyšal sem o té ulici, kto by ráno obleka na se sukni novú a chodil v nie po té ulici až do večera, že ji lidé na něm zderú, a jestliže nezderú, ale otrú mu s nie barvu, že bude jako stará, neb jest v té ulici lidí velmi mnoho, převeliké mnostvie, ješto jest nepodobné k vieře o tom praviti.

V té ulici všecky věci prodávají k jédlu i jiné věci krámské, ješto mi se tak zdálo, co by sobě člověk mohl pomysliti, že tu najde kúpiti, však tak obyčejem jich. Než bude li kto slyšeti obyčejem těchto zemí, daleko chyba bude, zvláště co se jédla tkne.

Než toto viem, ač toho převeliké mnostvie jest, což se prodává, ješto nenie podobné praviti o tom, však