Pak jiného dne šli sme k zahradě, v kteréž balšám roste. Ta zahrada muož býti míli od Ejipta. A když smy přišli k zahradě, uzřeli sme okolo nie tři zdi vysoké jako okolo města některého.

Na první zed šli sme po stupniech kamenných a chodili sme po nie a hleděli smy vokny do zahrady první. I přes druhú zed přehlédnúti sme mohli a viděli sme zahradu druhú, v kterýžto zahradách mnoho jest dřévie rozličného a ovotcí i koření předivných a vóně přečistá z těch zahrad voněla jest.

Třetí zed také sme viděli, kteráž jest okolo té zahrady, v kteréžto balšám roste. Ta zed vysoká jest velmi, že pro výsost její nic sme zahrady neviděli, než samu zed. Nadívavše se dosti na té zdi těm zahradám i šli sme dolóv i šli sme k prvnie bráně zahradnie a u brány seděl vrátný nebo strážný, kteréhož s velikú pilností prosili sme, aby nás do zahrady pustil, abychom ohledali, kterak balšám roste, a oznámili sme jemu, kterak sme z dalekých zemí přišli ohledávat zahrady tej, a chtěl sem rád i zaplatiti. Strážný tlumači odpověděl, že by to učiniti chtěl, „než nesmiem, neb přikázanie od svého pána mám, kterémuž najvýše zahrada poručena jest, abych žádného nepúštěl“, a pán ten byl jest v Ejiptě. I dopustil nám do zahrady vokny hledět. Viděli sme všecky tři brány a skrze každú zed jest brána a u každé brány jest duom kamenný. A ten strážný dal se nám vody napiti. Pobyvše tu chvíli, ohledavše, což nám muožné bylo, i šli sme zase do Ejipta.