[192v]číslo strany rukopisubylo daleko s cesty a také byli by mě kupci ujeli, neb sme již byli jako na cestě, když mi o nich pravili. A těm lidem Arapi svým jazykem řiekají Druhoné[6]nelze vyloučit čtení „Druhové“ nebo „Drúhové“.

Potom sme z Damašku k Jordánu potoku čtyři dni cesty měli a bylo času toho okolo Hromnic toho svátku. Tu sme měli koňóm, oslóm i velblúdóm pastvu čistú, neb již byla čistá tráva zelená a veliká miesty do kolenú. Také hned odtud se země teplá počala, neb jedné sme Jordán přejeli, hned se nám zdálo, jako bychom do jiné země přijeli. Jordán jest tak veliký, že by jej pacholek po třikrát přeskočiti muohl, ale mně se do něho událo upadnúti, ale nepřeskočiti.

Od Jordánu šli sme do Galilee a jest puol míle jedno od druhého. Galilea jest městečko malé a na huoře vysoké a velmi příkré a tu mnoho prorokóv svatých leží. A odtud sme jeli do Ramotgalat. Znáti, že bylo město veliké, než jest zbořeno. Tu bosáci mají svój klášter, a když pútníci po moři se plavie od Benátek, putujíce k buožiemu hrobu, najprvé vysedú z korábóv do Ramotgalat a tu se bosákóm zpoviedají a bosáci jim slúžie a zprávu dávají, jak by se měli mieti mezi múřeníny a kterak se mají mieti mezi lidmi sobě odpornými vieře i obcování svému křesťanstvu a že jistě potká je mnoho protivného, než vezmúce sobě ku příkladu Pána Krysta, aby trpěli a také aby mohli náboženství svému dosti učiniti, na kteréž