sú se vydali, a zdravie zachovali a zase se do svých zemí od nich mohli se navrátiti. A jistě, že toho učenie potřeba jest. Také mi pravili, že z Ramatgalat vyšel jest Goliáš s Filištýny a bil se z Davidem v jednom údolí mezi Jeruzalémem a Ramotgalat, kteréžto údolé muož býti jako puol druhé míle od Jeruzaléma.

V Ramotgalat stala mi se příhoda. Šel sem na trh, abych sobě chleba koupil. A když sem chleba koupil jakoby za náše čtyři penieze bielé a viec ho nebylo na trhu, odtud sem šel ječmene kupovat koniem i přišel ke mně jeden Arap, totižto múřenín, neb u mne viděl chléb, a řekl mi: „Pohane, prodaj chléb.“ A já odpověděl, že nechci, že mi samému potřeba jest. Potom mi počal láti a trhal se se mnú, dávaje mi penieze za chléb, a já vzieti nechtěl a vydřieti sobě nedal. Kterýžto nechav chleba i počal mne bíti a udeřil mne třikrát kyjem, s kterýmž chodil, jakož tam obyčej mají s kyji choditi. A vtom se lidé zběhli a uzřevše, že mi křivdu činí, i počeli láti tomu múřenínu a ten jim ode mne utekl. Proto sem byl rád, že mi chléb zuostal. K Ramotgalat jest tři dni cesty od Galilee.

A odtad smy byli jednoho dne v Jeruzalémě majíce [s]text doplněný editorem sebú jednoho lotra, kterýžto náš vuodce byl na cestě, neb sva jedno sama byla s židem tovaryšem mým, s kterýmžto sem vyšel z Konstantynopole. A ten lotr myslil jest o nás všecko zlé i nemoha k ničemuž na cestě přijíti, pokusil se o to v Jeruzalémě. Hned,