V tom městě nemohli sme sobě chleba kúpiti, totiž ten den, kterýž jsme přijeli do něho, než tepruv druhý den našli sme k jiedlu. Nemohli sme co sobě jiného kúpiti než kyselé zelé a cibuli mladú. A v tom městě byli sme do čtvrtého dne, neb sme velblúdóm odpočívali.

A odtud jsme jeli do země, kteráž slove turkmanská. Země ta jest hornatá velmi, vod dobrých i dřievie mají dosti, chléb velmi čistý mají, bielý, než velmi málo ho mají, neb pro veliké hory a lesy nemají sobě kde obilé a jiných věcí séti. Ta země jest horká. Knieže pána mají a knieže to tento obyčej má: když se léto počíná, tehdy hned [z]text doplněný editorem svých obydlí nebo zámkóv se všemi svými, kteréž má, do hor k potokóm táhne, kteří mezi těmi horami jsú, a za ním všichni lidé z měst i ze vsí se všemi věcmi svými movitými, kteréž mají, takže města i vsi pusté ostávají. A v těch horách okolo těch potokóv kopají, kdež kto muož, a sejí sobě potřeby k živnosti své a stáda pasú, neb dobytka mnoha mají a tiem najvětší svú živnost vedú. A v těch horách obývají až do zimy. A tak sem slyšal, že to jich obývanie jest pro horko, neb jsú lidé krásní a bielí, ješto sem jest neviďal podobných [v]text doplněný editorem žádné zemi.

{Maris}marginální přípisek mladší rukou Potom sme přijeli jedenáctého dne do města, kterému řiekají Marys. To město leží pod horú a skrze ně teče potok čistý. V tom městě již bylo víno, než nesměli smy se na ně ptáti pro Arapy, totižto pro múřeníny, neb ho sami nepijí a jiným za zlé mají, kto by je pili, a zvláště hostem, neb se host musí ve všem opatrně mieti a svobodně sobě nečiniti, zvláště jako domácí anebo jako ti, kterýž jazyk jich umějí. Také v tom městě jest počátek mýt země Huzhasanovy. V tom městě nenie určeného mýta žádného, než co komu rozkáží aneb na něm vydřieti mohú, to dáti musí, a jestliže by neměl co dáti, protoť se neslitují, než vezmúce jej na hrad, tam dělati musí, což jemu káží, dokudž oni chtie.

{Antiochia}marginální přípisek mladší rukou A odtud jsme přijeli druhého dne do Antyochie, kteréžto město jest na hranici, kteréžto město dělí zemi múřenínskú s zemí turkmanskú a leží na čisté, veliké hoře a hrad dále v rovni na bahně a jest podobný k Tovačovu. Tu jest již vína dosti, než také sme se na ně nesměli ptáti pro tu příčinu, že sme lidé neznámí a jazyka jich neumějíce. Již se tu múřenínové počínají, než ještě viece lidí bielých, a zdá mi se, že jest. V tom městě byli sme dva dni, chleba, vody i rozličného