vie[144v]číslo strany rukopisuru svú krev prolil. A když na těch hodech svatý Václav s svými rytieři na večeři sedieše, propovědě k nim a řka: Zajtra u vigiljí rajského probošta svatého Michala kalich utrpenie pro mého milého Hospodina píti budu, aby svatý Michal duši mú Hospodinu obětoval. A vy tuto také se mpnú jasně píte a hodujte, neb již od tohoto času vína s vámi píti viec nebudu této úrody. To řek, svatý Václav od večeřě vstal, Bohu poděkovav, skrúšeným[3]nelze vyloučit čtení „skrušeným“ srdcem sě nábožně zpoviedal, a tu žalostivě za své i svých blížních hřiechy zaplakav, na modlitvu sě až přěs prvospí oddal. A potom nábožně na jitřni vstav, pravé světlúcie slunce, ješto duši osvěcije, tělo krále nebeského přijal. A když tak svatý Václav, nebeské světlosti oděním sě ohradiv, po tmě jdieše, nemilostivý bratr jeho Boleslav s vražedlným úmyslem ze tmy naň vstúpil a tu, hřiešná tempnost proti světiej světlosti, bratra svého svatého Václava nemilostivě ranil. Po niejžto ráně ten sám zlý Boleslav inhed letěl, nejmajě moci nad sluhú božím. Ale svatý Václav chtě dobrovolně obět svú vzdáti Bohu a duši svú, točíš tělesenstvie své dáti pro milého Jezukrista, vezma bratra svého meč, jemu vrátil a řka: Vuole tvá buď v tvú rukú. Pro to sě zlý Boleslav nic neobměkčil, ale s svými nemilostivými lidmi opět sě naň obořiv, svého bratra svatého Václava zabil. A ta svatá dušě slavně do nebes svatými anděly vznesena. Potom ta svatá krev, ješto byla na stěnu střělila, jako volajíc na vražedlného bratra, dlúhé časy ižádným řemeslem setřieti nemožena. Potom skrzě svatého Václava Buoh zřějmé divy v Čechách i v jiných vlastech činil. A zvlášče v tu [145r]číslo strany rukopisuhodinu, v nížto svatý Václav svú krev prolil, zjevil sě Spasitel na kříži pně králi dáčskému a takto k němu mluvě: Chceš li svých hřiechóv odpuščenie u mne obdržěti, učiň kostel ve jmě mého milého mučenníka svatého Václava. Z toho viděnie král sě probrav, kostel krásný ve jmě svatého Václava učiniv slovutně nadal. A tu jeho svaté jmě jako i v Čechách u veliciej chvále jmají až do dnešnieho dne. V těch také časiech ta přězlá svaté viery nenávistnicě Drahomiř, pohanka, mátě svatého Václava, všěch nevěrných mater zlostný příklad, již svéj sě krvi protiviec, svatého Václava, svého syna, smrt byla zjednala, proto božím přěpuščením přěd Pražským hradem jako ona prokletá města Dathan a Abiron sě jest propadla. A ta propast jest zřějmě všěm známa až do dnešnieho dne. A ti také ohavní vražedlného Boleslava pomocníci rozličnú boží ranú všickni jsú hanebně sešli.