Když tomu všemohúcie milost božie chtěla, aby sě viera křesťanská spořě rozmnožila, Svatopluk, moravský král, od svaté[142r]číslo strany rukopisuho Cyrilla, moravského arcibiskupa, svatý křest jest přijal. A potom, když bratr svatého Cyrilla jménem Metudius po jeho skončení miesto něho moravským arcibiskupem byl učiněn[a]učiněn] uczinyl, tehdy české slovutné kniežě jménem Bořivoj a jeho bohobojná kněžna svatá Ludmila v tom městě, ješto Velehrad slóve, tu, ješto tehdy moravského arcibiskupstvie stolec i hlava bieše, v kostele svatého Víta od blaženého arcibiskupa Metudia oba svatý křest sta přijala. V těch časiech to šlechetné kniežě české Bořivoj jměl jest dva syny, jeden slul Spytigneus a druhý Vratislav. Tehdy Spytigneus, nemnoho na světě přěbyv, umřěl a Vratislav po něm v Čechách kniežětem byl ostal. Potom to slovutné kniežě Vratislav [s]text doplněný editorem svú kněžnú, jiejžto jméno bylo Drahomiř, jměl dva syny, svatého Václava a nemilostivého Boleslava. A když Vratislav kniežě s pravým srdcem křesťanskú vieru milováše, na to jeho kněžna Drahomiř nic netbala, ale pohanských modl sě vždy přídržieše. Potom po těch časiech to šlechetné kniežě Vratislav svého syna svatého Václava tiem úmyslem, aby potom českým kniežětem byl, svatéj Ludmile jeho chovati poručiv, skončil. A jeho kněžna Drahomiř, v druhého syna Boleslava sě uvázavši, ku pohanským modlám jeho všěmi činy vedieše. Ale přědrahý ten květ, první v českéj zemi v svatéj vieřě vzkvetlý, svatá Ludmila, vnuka svého, svatého Václava, svatému čtení podlé křesťanskéj viery[b]viery] wierzie jeho učieci chováše. Tehdy milostivý utěšitel Duch svatý tak toho dietěte srdce vnitřním vdešením