zvláš[143v]číslo strany rukopisuče v noci Bohu sě modle nesl, rozličně sě trudil, v radu přijíti sě zapozdil, tehda ciesař s kněžími, by sě pro svú hrdost přijíti oblenil, to byl tak zpósobil, když by svatý Václav v radu přišel, aby ho nikdo povstáním nepoctil. Avšakž jakž brzo svatý Václav v radu přišel, uzřěv ciesař, ano jeho světí anděli vedú a kříž zlatý jemu sě na čele stkvie, inhed přěd ním se všěmi kniežaty padna, jemu sě pokořil, slibujě jemu, což by na něm poprosil neb kázal, na tom byl by uslyšán. Tehdy svatý Václav ruky svatého Víta na ciesařovi poprosil a inhed jemu ji mile ciesař dal. Potom svatý Václav s tiem drahým darem do pražského města přijěv, kostel ve jmě svatého Víta založiv učinil. A za tiem po toho svatého otcě, řězenského biskupa, jenž těch časuov nad Českú zemí biskupového duostojenstvie moc jmějieše, poslal, prosě, aby sě přijěti neoblenil, ale přijěda kostel svatého Víta posvětil. Jemužto řězenský biskup odevzkázal a řka: A zda mne, synu milý, potřěbuješ? Věz to, jež ten kostel, jehožto posvěcenie žádáš, tenť kostel, jakž sem božím zjevením viděl, povýšen bude v dóstojenství arcibiskupstvie, stolec i hlava duchovnie tvé země. Avšak aby sě tvá prosba i vóle naplnila a tvuoj kostel byl posvěcen, rádť to chci zpósobiti. Což potom svatý Václav pro Jesukrista pokorných a milosrdných skutkuov činil, o tom jest mnoho psáno. Zvlášče když jednoho časa svatý Václav v noci, ano snieh a led veliký, s svým s starým sluhú, jenž slul svatý Podivoj, jemužto vše tajenstvie i náboženstvie svatého Václava známo bylo, k kostelu bos jdieše, tehda ten svatý Podivoj, kakžkoli v obuvi jda, však veliké zimy trpěti nemožieše. Jemužto