[142v]číslo strany rukopisubyl rozpálil, ež jeho svatá učenie, jako světlé jiskry od něho jdúc, sě stkviechu a jeho osviecené promluvenie jako plovúcie stredi sladcě od jeho svatých ust pocházieše, pro ježto skrzě jeho svatého slova snažné kázanie všěcka Česká země slavně jest osviecena netolik slovem, ale i rozličným příkladem, neb sě tak o jeho svatéj milosti píše, ež jest byl přěčistého života, své tělesenstvie bez poškvrny choval a vždy žádajě, kak by pro Jezukrista svú krev prolil, pro nižto spravedlnost svaté viery ne tajně, ale zjevně kázáše, vždy sě Bohu nábožně modlil, bedlivě ve dne i v noci Boha následujě ve všěch svatých skutciech, v almužnách, u milosrdí i u pokořě nad jiné své rovně znamenitě prospieval. Těch časuov ta závistivá Drahomiř, nemilostivá pohanka, žádajíc nad svú čščí svatú Ludmilú kněžstvo České země obdržěti, dva šeřadná násilníky, jimažto jména byla Thuman a Guman, do Tetína na hrad poslala, aby tam jěvše věrnú boží služebnici svatú Ludmilu zahubila. A tak sě jest stalo, od tú dvú jest udávena a ta svatá dušě do nebes vzata. Potom nemilostivá pohanka Drahomiř jala sě křesťanuov nenáviděti a jim mnoho zlého činiti. Ale syn jejie svatý Václav vieru křesťanskú, jakž jeho byla svatá Ludmila, babka jeho, naučila, tvrdě držieše, navracije zasě jí rozehnalé křesťany a jim milostivě v jich potřěbách pomáhajě. To také zvláščí pokorú[1]lze interpretovat i „pokoru“ činieše, ež oplatky tajně peka a z hroznóv víno svýma rukama vydavujě k božiej službě po kostelech dáváše. Často také drva a jinú potřěbu chudým vdovám,