[143r]číslo strany rukopisupracným i rozličným sirým lidem tajně v noci nosieše. Těch časuov kúřimské kniežě, vida božieho sluhy pýchu,[2]nejisté čtení, poškozený text jeho na svéj mysli potupně nesa, jal sě kněžství České země přěkážěti, rozličně i veliké násilé činiti tak, ež musil svatý Václav s velikú vojskú na pole proti němu táhnúti, nedada své země viece hubiti. Jehožto zástup kúřimské kniežě potupiv, s svým zástupem proti němu také na pole vyjel a s ním sě k boji zamluvil. Jemužto svatý Václav po poslu vzkázal a řka: Když žádáš nad mým kněžstvím vévoditi, cožť je toho potřěba, aby ti u boji zbiti byli, nad nimižto chceš panovati? Jáť tvých lidí krve prolitie nežádaji. Jest liť se mnú boj lib, nade mnú nad samým[c]samým] ſamyem svítězě, panujž nade všěmi nad mými, a pak liť já tě přěmohu, ale ať tvoji pod mú moc slušějí. Tomu poselství kniežě kúřimské vesele povolil, aby ta smlúva byla s uobú stranú otvrzena tak, jakž by nikdo jima pomáhati nesměl, jakžto sě i stalo. A když tě kniežětě proti sobě na sědánie diesta a obě vojščě na tom přihládaní stásta, v tu hodinu anděli s nebes sstúpivše nad svatým Václavem sě vznášiechu a kříž stkvúcí přěd jeho tváří svatú sě blščieše. To kúřimské kniežě uzřěv, přěd svatým Václavem na zemi padl, prosě, aby mu ráčil svuoj hněv odpustiti. Jemužto svatý Václav vecě: Vrať sě domóv s pokojem a měj na svém dosti, jáť tvého nežádaji. Potom po malých časiech svatý Václav, aby k ciesařovu dvoru jěl, byl pozván. A když tam přijěl, od ciesařě i ode všěch kniežat[d]kniežat] knyzat ctně přijat a tu u pilných ciesařových radách znamenitě nade všě jiné u múdrosti poznán. A když jednoho jitra v ciesařovu radu pozván a pro velikú práci, jižto zvláš[143v]číslo strany rukopisuče