hodi[95r]číslo strany rukopisuny, v niežto svatú duši pustil, dčtyřidceti hodin v uorloji dokonav, z mrtvých vstal. Tu matka jeho milá bieše a tak jest žalostivě plakala, o tom svatý Anzhelm v svých knihách píše.

Toho večera na nešporniej hodině přijidú[br]přijidú] przgidu posli Pilátovi, aby těla těch tří ukřižovaných dolóv sněli. A jež lotry oba ješče živa biešta, jim jich kosti zpřetierali, aby spieše umřeli. Ale Ježíše umrla nalezú, proto jeho tak necháchu. V ten čas jeden rytieř slepý, jemužto jmě Longin bieše, přivedú jeho k Ježíšovi, an ostrým kopím jeho svatý bok otevřel tiem úmyslem, byl li by ješče živ, aby nikakž živ neostal. Tu takž kolvěk[bs]kolvěk] koleyel Ježíš mr[95v]číslo strany rukopisutev bieše, však přes přirozený běh z jeho svatého boku tečieše krev a voda. Nepraví evanjelista, by kopím udeřil ani proklal, ale řekl, že jeho bok kopím otevřel, aby tiem rozuměti dal, jež sú otevřěna ta vrata přesvatá, skrzě něžto sedmerá svátost nám na spasenie moc přijala, bez něchžto ižádný spasen nemuož býti. To jeho svatého boku otevřenie dávno jest bylo znamenáno u Prvních Mojžiešových knihách[8]srov. Gn 6,16. Tu sě píše, ež bylo přikázáno: když Noe[bt]Noe] noee dělal koráb, aby na boce korába učinil okence nebo dverce, jakžto by každý národ všel do korába a tu před potopú ukrýti sě mohl. To okence[bu]okence] okenczie neb ta vrátce znamenávají Jezukristova boka otevře[96r]číslo strany rukopisunie, skrzě něžto sbožná dušě vendúci, jeho svatéj krve prolitie pamatujíci, před potopú tohoto hřiešného světa sě ukryje[bv]ukryje] vkrygie. Tu také praví svatý Krisostomus: „Tekla krev nám na vykúpenie a voda našim hřiechóm na omytie.“ A jakž praví dávné písmo, že ta krev po kopí plovúci, k Longinově rucě přijide, a když rukú očí dotekl, jenž slep bieše, inhed prozřel.

V ten čas dva z Ježíšových učenníkóv, Josef a Nikodemus, s uotpuščením Pilátovým jeho tělo s kříže sněmše, v čisté prostěradlo obvinuvše[bw]obvinuvše] obwynuwſſye a podlé obyčejě židovského vonným kořením okladše[bx]okladše] okladſye, v rov v noci vložista, v němžto nik[96v]číslo strany rukopisuda ižádný neležal, a tu kámen veliký na jeho rov vzložila. Tu praví svatý Anzhelm, ež tu matka boží bieše a to vše[by]vše] wſſie svýma očima viděvši, s svatým Janem a s jinými paniemi do města vjide. Tu ji svatý Jan v apoštolský duom uvede a tu kvieléc i ječéc, viece ležéci nežli sedieci, na syna vzpomínajíc, plakáše[bz]plakáše] plakaſſye. Ó, Maria, amen.