[80v]číslo strany rukopisudobu svatý Petr vyšed z domu i poče hořce plakati. Proč sě jest to přihodilo tak, ež jest svatý Petr třikrát zapřel Ježíše? Prvé, to jest pro jeho trojie k Ježíšovi promluvenie drzie. Prvé bylo, jakžto svatý Jan praví ve čtení, píše[4]srov. J 13,36–37: Otázal svatý Petr Ježíše: „Hospodo, kam jdeš, totiž kam chceš jíti?“ K němužto Ježíš řekl: „Kam já jdu, tam ty nemuožeš po mně jíti, ale pójdeš potom.“ Tu jest drze svatý Petr promluvil a řka: „Proč bych nynie po tobě nemohl jíti? A já svój život váži přerád.“ Druhé, jakžto svatý Lukáš ve čtení[v]čtení] czſteny píše[5]srov. L 22,31–33, když řekl Ježíš k svatému Petru: „Šimon, aj toť, satan vaši mysl rozbrojil, aby vámi sítoval jako pšenicí, ale já sem za tě prosil, aby[w]aby] aby aby [81r]číslo strany rukopisunepochybil sě u vieře.“ Tu opět svatý Petr drze promluvil a řka: „Hospodo, hotov[x]hotov] hotom sem s tobú do žaláře i na smrt jíti.“ Třetie, jakžto svatý Marek a svatý Matěj ve čtení píše[6]srov. Mc 14, 27.29; Mt 26,31.33, kdyžto Ježíš k apoštolóm řekl: „Všickni vy téjto noci pohoršíte sě nade mnú.“ Tehda tu třetie svatý Petr drze řekl: „Ač sě všichni pohoršie, jáť sě nepohorším!“ Pro to trojie drzie promluvenie došel trojieho zapřenie, a to proto, aby žádný do svéj dobroty neúfal, svatý[7]škrtnuto červeně Petr pohrzenie chybiti nemohl. Tu praví svatý Augustin, jakž brzo svatý Petr zaplakal, inhed jemu hospodin odpustil vinu. A když jest svatý Petr shřěšil, potom jiným hřiešným milostivějí byl. Protož svatému Petru Ježíš sebe zapřieti přepustil, aby[y]aby] aby aby [81v]číslo strany rukopisunikté do sebe neúfal, vida, ano svatý Petr, starosta apoštolský, pohýřil. A také proto, aby sě nikté nerozpakoval, vida, ano také svatý Petr po takém hřieše nebeského královstvie klíčníkem učiněn. Ač tak člověk učiní, jakžto svatý Petr učinil, rozpomanuv sě, že shřěšil, i zaplakal, srdečně želejě. A netolik tehdy, ale i potom často, když kokot pějíc uslyšieše, tak inhed vzdechna zaplakáše, želejě shřešenie.

V tom časě zavázachu židé Ježíšovi rúchú jeho svatú tvář a dávajíc mu políčky i zášijky, naň krkajíc, jeho tázáchu: „Pohodni, kto je[z]je] gie ten, jenžto tě tepe,“ i jinak ho rozličně trýzniechu. Tehda