[74v]číslo strany rukopisutu s Ježíšem často dřieve chodil[b]chodil] chadyl bieše. A když Ježíš v zahradu vnide, povědě[c]povědě] pow…die[3]zápis částečně rozmazán k svým apoštolóm a řka: „Poseďte tuto, a jáť odejda malechno, pomodlím sě. A vy sě modlete, abyste nevešli u pokušenie, točíš aby pokušenie nemělo nad vámi svítěženie. Neb kakžkolivěk mě u pravém člověčství vidíte, ež sě dám jieti i na smrt vésti, však by nebylo ve mně skrytě pravé božstvie, nemohlo by býti skrze mú smrt všech hřéšných vykúpenie.“

V ten čas pojem tři apoštoly, svatého Petra, svatého Jana, svatého Jakuba, ot jiných apoštoluov podál otjide. A to proto učinil, neb jakež jest na hoře Tábor pojal ty tři apoštoly na svědečstvie, aby sě jim tu u blaženéj světlosti zje[75r]číslo strany rukopisuvil, takež jě na modlitvu pojal, aby jim tu truchle své člověčstvie ukázal. Tu je[d]je] gie promluvil k nim a řka: „Truchla je[e]je] gie ve mně duše má až do smrti.“ To jest tělesně promluvil, jakžto by řekl: „Dokad mú smrtí hřiešných nevykúpi.“ To řek i od těch sě tří apoštoluov vzdálil, jakžto by kamenem dovrci mohl. Tu poklek nahýma kolenoma, svoji světie rucě k nebesóm vzved, se slzami bohu Otci sě pomodliv a řka: „ Otče buože, muož li to býti, vzdal tento kalich ote mne.“ Strach tělesný jeho obcházieše, protož tak, smrti sě bojě, mluvieše. Však ten strach svú svatú milostí ohradil a bohu Otci svú vuoli vzdal a řka: „Ne vuole má, ale tvá sě vuole staň.“ Ó, hřiešný člověče, ješto často božie [75v]číslo strany rukopisusě vuoli protivíš, znamenaj snažně, kak tvój milý Jesus Kristus pro tě svú vóli Otci bohu vzdal!

Když tu modlitvu Ježíš dospě[f]dospě] dopye, k těm třem apoštolóm sě vrátil, nalezl jě spiece i pověděl k nim a řka: „Nemohli ste jednéj hodiny bdieti se mnú?“ A to řek, opět sě na též miesto na modlitvy vrátil a tu sě bohu Otci týmiž slovy pomodlil, takež poklek, jako dřieve. V tu hodinu strašná mysl jeho člověčstvie obstúpi a jemu tělesného bojě v srdce vstúpi. S jednéj strany tak umřieti hrozno, z druhé strany všěm hřiešným zahynúti přezlo. V tom tak trudném myšlení sobě tak velmi zatešče, až sě s něho krvavý pot řítil. V tu dobu anděl Gabriel k němu sstúpil, jeho posilujě, tak řka: „Ó, králi náš p[76r]číslo strany rukopisuřeslavný,