tu s Ježíšem často dřieve chodil bieše. A když Ježíš v zahradu vnide, povědě k svým apoštolóm a řka: „Poseďte tuto, a jáť odejda malechno, pomodlím sě. A vy sě modlete, abyste nevešli u pokušenie, točíš aby pokušenie nemělo nad vámi svítěženie. Neb kakžkolivěk mě u pravém člověčství vidíte, ež sě dám jieti i na smrt vésti, však by nebylo ve mně skrytě pravé božstvie, nemohlo by býti skrze mú smrt všech hřéšných vykúpenie.“

V ten čas pojem tři apoštoly, svatého Petra, svatého Jana, svatého Jakuba, ot jiných apoštoluov podál otjide. A to proto učinil, neb jakež jest na hoře Tábor pojal ty tři apoštoly na svědečstvie, aby sě jim tu u blaženéj světlosti zjevil, takež jě na modlitvu pojal, aby jim tu truchle své člověčstvie ukázal. Tu je promluvil k nim a řka: „Truchla je ve mně duše má až do smrti.“ To jest tělesně promluvil, jakžto by řekl: „Dokad mú smrtí hřiešných nevykúpi.“ To řek i od těch sě tří apoštoluov vzdálil, jakžto by kamenem dovrci mohl. Tu poklek nahýma kolenoma, svoji světie rucě k nebesóm vzved, se slzami bohu Otci sě pomodliv a řka: „ Otče buože, muož li to býti, vzdal tento kalich ote mne.“ Strach tělesný jeho obcházieše, protož tak, smrti sě bojě, mluvieše. Však ten strach svú svatú milostí ohradil a bohu Otci svú vuoli vzdal a řka: „Ne vuole má, ale tvá sě vuole staň.“ Ó, hřiešný člověče, ješto často božie sě vuoli protivíš, znamenaj snažně, kak tvój milý Jesus Kristus pro tě svú vóli Otci bohu vzdal!

Když tu modlitvu Ježíš dospě, k těm třem apoštolóm sě vrátil, nalezl jě spiece i pověděl k nim a řka: „Nemohli ste jednéj hodiny bdieti se mnú?“ A to řek, opět sě na též miesto na modlitvy vrátil a tu sě bohu Otci týmiž slovy pomodlil, takež poklek, jako dřieve. V tu hodinu strašná mysl jeho člověčstvie obstúpi a jemu tělesného bojě v srdce vstúpi. S jednéj strany tak umřieti hrozno, z druhé strany všěm hřiešným zahynúti přezlo. V tom tak trudném myšlení sobě tak velmi zatešče, až sě s něho krvavý pot řítil. V tu dobu anděl Gabriel k němu sstúpil, jeho posilujě, tak řka: „Ó, králi náš přeslavný,