„I zdali zapomene bóh svého smilovánie? Však jest to o mně psáno, ež má milosrdenstvie jsú povýšena nade všě má učiněnie.“ K tomu Spravedlnost otpovědě: „Když jest to tak tvému božství libo, tožť čas přěvděčný přišel nad hřiešnými sě smilovati, neb tvé milosrdenstvie vždy bylo, jest i bude na věky. Aj toť vzkvětl květ přěvonný, dievka přěčistá, všie šlechetnosti plná, jížto jmě jest Maria. Ot niežto tělesenstvie, když ráčíš, přijieti móžeš.“ Tehda hospodin, jenžto nechce smrti hřiešného, otpověděl skrzě Mojžiešě a řka: „Viděv, viděl sem velikú strast i núzi lidu mého i stúpil sem.“ Jako by řekl: Milostivě sem sě ozřěl, abych jě vykúpil.

Tu praví svatý Bernhart: „Mohla jest o tom v rozumě pomluva býti, která by osoba svaté Trojicě jměla člověčstvie na sě přijieti, Otec li, Syn li, čili Duch svatý. Najprvé sě vidieše rozumu, ež bóh Otec, a to proto, ež v tej svatéj trojnosti bohu Otci moc vláštie příleží, a protož, ež sě diábel bieše mocně v svět uvázal, ež by bóh Otec tělesenstvie vezma, vyšší mocí diábly přěmohl. Druhé sě vidieše, aby Duch svatý tělesenstvie přijal, a to proto, ež, jako jest již řečeno, Duchu svatému příleží milost a ta světu ješče nebyla ukázána, proněžto by bylo podobné, by Duch svatý tělesenstvie přijal, a tak světu svú milost ukázal. Třetie sě vidieše, by Syn boží tělesenstvie přijal, a to proto, ež jemuž sě vláště křivda stala, chce li to u mír a v dobrovolenstvie přinésti, jmá nejiného miesto sebe sláti, ale sám k tomu přijíti. A tak jest, ež sú lidé vláště Synu božiemu křivdu učinili, chtiec dědinstvo jeho svaté múdrosti sobě neprávě osobiece, obludóm povolujíce, když jim bieše řekl: Budete jako bohové, točíž takúž múdrost věštby jmajíce, zlé i dobré vědúce. V tej pomluvě tak ostalo, aby Syn boží na svět stúpil v život dievky přěsvaté, aby tu tělesenstvie přijma, jednosvornú moci v svéj svatéj trojnosti zvučně světu kázal.“

V tu tak přěsčastnú hodinu všemu světu utěšenú, jakžto