Neveď přieliš mysli k tomu,

by sě tak obložil [v]text doplněný editorem domu

[395] neb kteréjž sě zradíš věci,

jakž by ctně slúžil otci,

by pro svú lenost obláščen,

nebyl by širocě sčasten

v takém marném obložení.

[400] Stój myslí po ctném odění,

by s tiem v svých jiezdách projěl,

jakž by věrně pak všie cti dojěl,

i buď druhu toho radný.

Nebuď nestatečný, svádný

[405] v obci ani v tovařišství,

budiž pak tak v přiezni,

jakž sebú ctné družiny

nestrávil pro své marné činy

skutkem nebo svádú, řěčí.

[410] Chce liť sě, stój po počestnéj sěči,

jenžto móž probyti řádně

ke cti, múdře i věhlasně,

tobě i tvému dietěti

na světě k věčnéj paměti

[415] […]text doplněný editorem[5]chybí verš; došlo ke spojení dvou veršů 415 a 416 ve verš jediný

i k rytieřství, k valnéj příhodě,

kdež kniežata, mocní páni

táhnú k sobě čirú plání,

chtiec svú vólí z srdcě snieti

[420] a o to jich nic rozvésti

nemóž v téj mieře již.

K téj svádě své srdce bliž,

v niež ctné oděnie sklne sě

v čirém poli jako v lesě

[425] pod korúhvami bohatými,

tať sváda chce ctnéj odplatě.

Když to uzří oko tvé,

buď podlé hospody své

pilně té svády nemylně,

[430] by choval svého miesta pilně.

S malú řěčí mysle mnoho,

vždy sě dokládaje toho,

jenž strachem i udatenstvím vládne,

bez něhož nenie snadně

[435] býti udatnému nikoli,

nežli s jeho dobrú vólí.

Svéj hospodě věren buď,

pro jeho čest sě tak truď,

jakž by své cti také […]text doplněný editorem,

[440] nebyl proň i v jednéj vině

k bohu i k lidem[6]nejisté čtení slova na světě,

jehož by sám i tvé dietě

po tvéj smrti škodu jmělo

i prostranějie řeklo[f]řeklo] rzieklo.

[445] Budeš li který úřad mieti,

toť třěba na to pomnieti,

by choval pána i lidí.

Ktož tě rád v přiezni vidí

a ty jej[g]jej] gye[7]přepisováno písařem v přiezni takéj

[450] i své služby nejednakéj,

tobě ke cti co ukáže,

ty važ u mysli také dráže.

Raziť všie obcě chovati,

mohloť by sě někdy státi,

[455] žeť by na jeden den byli

všickni za jeden člověk míli.

A ktož také obec tratí,

jeden den to vše zaplatí,

že sě jemu pro to zle stane,

[460] žádný jeho dobrým nevzpomene.

Buď svéj chudině milostiv,

v jich vinách nebuď zlostiv,

by jie sám tak těžce súdě

i hnal preč nazě i chudě

[465] od jich těžkého strádanie.

Nad právo jměj smilovánie,

neroď dušě v tom chuditi,

svój tě snaden odsúditi,

v kteréj vóli samému tobě.

[470] nesnadně móž pomoci sobě,

ač by sě velmi práv činil.

Král Šalomún velmi múdrý byl

pravdy i práva nalezenie,

však súdil podlé tázanie,

[475] maje na to smysla viece,

aby jiní, na to zřiece,

neztratili ctného práva.