[55] v dušiť jest vždy s tebú cěle,

v toho věř mocně, věrně, směle.

Hodin svých u bozě míle

nezapomínaj při síle,

by byl toho daru hlúpý.

[60] Almužny své nebuď skúpý

pro bóh i pro jeho svaté,

dojdeš tady cti bohaté.

Anjelu svému cti i zdravie,

pokloň[a]pokloň] peklut [sě]text doplněný editorem na každý den právě,

[65] jenžť jest dán u pravdě tobě.

Svatých ku pomoci sobě

chovaj na všelikých skutciech,

tak nebudeš v častých smutciech.

Měj na srdci to skrúšenie,

[70] by tě tvé čisté svědomie

vedlo od hřiecha tak bedlivě,

jak by nehřěšil tak smrtedlně,

neb hřiech život i smysl krátí,

novú hanbú sě oplatí.

[75] Starý, dávný hřiech při smiechu

často na mnohém člověku

všie dobré mysli vrah jest,

ktožkoli má k bohu čest,

ten jest hřiechem jako zvázán.

[80] Proto, synu, buď tiem kázán,

tak, jakž jest má viera k tobě,

nedrž rád hřiechu na sobě,

zbuď ho, jakž najspieše móžeš.

K věčnéj radosti vzpomóžeš

[85] sobě tiem i svému [ščedí]text doplněný editorem

čistú, spravedlivú zpovědí,

věrným utrpením za to.

Měj skrúšenú pamět na to,

budeš ve všěch činech platen,

[90] čil, zdráv, vesel i udaten

ku pobití, všie cti spořě,

na zemi zde i prostřěd mořě,

synu, tak všie cti dosiehneš.

Když sě k světu táhl i tiehneš,

[95] tehdy razi věrně, jistě,

přijma ctné manželstvie čistě,

přěbývajž v něm bez omyla,

jakž by tvá duše věč byla

skrzě to u věčnéj radosti,

[100] jinak nemyl své mladosti.

Pakli tě kdy myslí jinú

v jinaký zákon přivinú,

z tvé radosti i z tvého chtěnie,

jakž jej kolivěk učinie,

[105] tak jej zdrž v téj kúpi právě,

jakž by duši získal zdravě.

Mšě svatá buď tobě míla,

by tvá plná moc i síla

k tomu přistúpila smierně,

[110] když kněz dóstojně i věrně

z ďáblem bojuje, mši slúžě.

Ať tvé srdce po tom túžie,

jakž by na každý den chtělo

viděti svaté božie tělo.

[115] S tiem držě všeho dobudeš,

cti, zbožie, sčestie, i budeš

svým všěm nepřátelóm silen,

budeš li s věrú toho pilen.

Ješčeť viece razi k tomu,

[120] což promluvě slíbíš komu,

při svéj vieřě bez omyla,

by to z tvých ust pravda byla.

Podlé obmyšlenie tebe

tak přielišně, tieže sebe

[125] nepřětahuj v lidské dluhy,

jakž by tvój slib nebyl tuhý.

K lidem všady plnú vieru

čiň, jakž by snadně svú vieru

podlé zbožie tak zachoval,

[130] jakž by vždy svú vieru schoval.

Na tom i na jiném vážně,

ktož svých kterých věcí snažně

uvěří z úmysla ctného,

by neoklamal jeho

[135] skrytě i ohlasně všady,

buď o řěč, o zbožie i o hrady.