z vysokého božstvie na ny,
a jsa bóh všady prostraný,
jenž jest tam i v těle zde byl,
řekl[d]řekl] Rziekl: ‚Tak mocen sem nikdy nebyl,
[225] by to, což sě je kdy stalo,
by sě tomu odestalo,
než sě je vždy stalo.‘
Proto, milý synu, když
bóh tak mocný všie věci
[230] nemohl jinak stalé věci
obrátiti než za stalú,
mějž na sě péči nemalú.
Ve všechny dny příhodně střieci
buď v bóh očima zřieci
[235] a srdci jej daj pomnieti,
což budeš činiti chtieti,
byť sě nestalo na tobě,
jehož by nenabyl na sobě.
Buď spravedliv k svým lidem,
[240] s dobrými súsědy skliden
buď, nežádaje jich zbožie
bezprávně, bez dieky božie.
Všě cti nad sě z práva,
pro toho, jenž čest vzdává
[245] světle i v bohatých zářiech,
na světě v širokých dařiech,
to, jenž já vídám i jiní,
že z chudých kniežata činí.
Rovnému buď na všěm roven,
[33r]číslo strany rukopisu[250] chudým na mysli skroven,
řěčí, skutkem přězři jim škody,
tiem své cti nic menšie[e]menšie] meſſie plody
nebudeš na sobě mieti,
udá liť sě jemu přězřieti
[255] rovných, častých škod mnoho,
nevaž sobě tieže toho.
Tak jakož by sě málo
od koho rovného dálo,
neměj naň tak mysli tuhé,
[260] přězři jemu prvé i druhé,
šestdesátkrát z své dobroty.
Nechce liť pak tvé ochoty
v tom schovati pro své zlosti,
ohradě své šlechetnosti
[265] jeho ctným přátelóm míle,
braň svého, k životu chýle,
buď ktož buď kolivěk taký,
jenž cizím těší svá zraky,
v takéj zlosti jsa omířen.
[270] Ano ďábel pro to strčen
s nebe, každý móž věděti,
chtě tomu, jehož nemohl mieti,
i jest pro to v pekle věčně.
Siehne li kto na tě, tak bezpečně
[275] braň svého, vždy čest maje,
cizieho křivě nežádaje.
Aniž toho kdy mysl sobě,
byť zlé přišlo bylo tobě
[33v]číslo strany rukopisumilé mimo čest i duši,
[280] tuť já radu inhed zruši.
Po čstném zboží stój, chtě dobyti,
[…]text doplněný editorem[2]chybí verš oproti ostatním rukopisům 1. a 2. redakce
[…]text doplněný editorem[3]chybí verš oproti ostatním rukopisům 1. a 2. redakce
ctným zbožím ctná chvála nová.
[285] Buď ščedrý, jakž na tě slušie,
pro skúpost nezmařuj dušě,
pro ščedrost nezahynuj také,
smiera dóstojná cti všaké.
K svým chudým přátelóm míle
[290] bývaj ščedr z uobláštnie píle,
věrú navštěv jich núzi,
toť sú ctní, šlechetní dluzi.
Otplať těm, ktož věrně slúžie,
po tvéj cti srdcem túžie,
[295] chtiec tě rádi výše vznésti,
než tvá moc móž tě donésti.
K těm nebuď své ruky tvrdý,
synu, by přielišně hrdý
chtěl býti k lidem svú vólí,
[300] tohoť nerazi nikoli.
Neb ktož kolivěk pyšně,
zle smýšlí přielišně,
ten lidem nemóž míl býti,
by udačstvím mohl projíti
[305] všecky války, sěči skrzě,
však svú hrdost uměřě
všěm lidem na každú stranu.
Takměř na všelikém pánu
přielišná hrdost zle stojí,