[183r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceve dveřech. Mt24,34 Zavěrné pravi vám, že nemine národ tento, až sě toto všecko stane. Mt24,35 Nebe a země minú, ale má slova neminú.“

Mt24,36 „Ale o tomto dni ani času nikto nevie, ani anjelé nebeští, jediné otec sám. Mt24,37 Nebo jakož jest bylo ve dnech Noe, tak bude[563]bude] + et lat., nemá var. v příští syna člověčieho. Mt24,38 Nebo jakož sú byli ve dnech před potopú, jedúce a pijíce a svatbiece sě[564]svatbiece sě] nubentes et nuptum tradentes lat. až do toho dne, kteréhožto Noe všel v koráb, Mt24,39 a nepoznali sú, až přišla voda i pobrala všěcky; tak bude i příštie syna člověčieho. Mt24,40 Tehdy budeta dva na poli, jeden bude vzat a druhý ostaven. Mt24,41 Dvě melíce v žrnoviech, jedna bude vzata a druhá ostavena. Dva ležiece na posteli, jeden bude vzat a druhý ostaven.“[565]Dva ležiece na posteli, jeden bude vzat a druhý ostaven] navíc oproti lat.

Mt24,42 „A protož bděte, nebo neviete, v kterú hodinu hospodin váš má přijíti. Mt24,43 Ale to vězte, že by věděl otec čelední, v který by čas jměl zloděj přijíti, bděl by zajisté otec čelední[566]otec čelední] navíc oproti lat. a nedal by podkopati svého domu. Mt24,44 A protož i vy buďtež hotovi, nebo neviete, v který čas má přijíti syn člověčí. Mt24,45 Nebo každý[567]Nebo každý] Quis, putas, est lat. múdrý sluha a věrný, jehožto ustavil pán[568]pán] + suus lat., nemá var. nad svú čeledí, aby jim dával pokrm svým časem? Mt24,46 Blahoslavený jest[569]jest] navíc oproti lat. ten sluha, jehožto když pán jeho přijde, nalezne tak činiece. Mt24,47 Zavěrné pravi vám, že nade všecko své zbožie ustaví jej. Mt24,48 Pakli die ten zlý sluha na svém srdci: Meškánie činí pán mój přijíti, Mt24,49 a počne bíti jiné[570]jiné] suos lat. služebníky a jiesti a píti s opilci, Mt24,50 přijde pán toho sluhy v ten den, když sě on nenaděje, a v ten čas, ješto on nevie, Mt24,51 i rozdělí jej a čiest jeho položí s pokrytci; tu bude pláč a škřehtánie zubóv.“

XXV.[571]XXV.] XXIV rkp.

Mt25,1 „Tehdy podobno jest králevstvie nebeské desieti pannám, ješto vzemše své stklenicě, vyjidechu proti ženichu a mladé nevěstě. Mt25,2 Ale pět z nich bieše múdrých a pět[572]pět] pie rkp. nemúdrých. Mt25,3 Ale pět nemú[b]označení sloupcedrých vzemše stklenicě, nenabrachu oleje s sobú. Mt25,4 Ale múdré vzěchu olej v svých sudcích i s stklenicěmi. Mt25,5 A když meškánie činieše ženich, zdřiemachu sě všěcky i zesnuchu. Mt25,6 Ale o puolnoci[573]puolnoci] puol noci Kyas sta sě volánie: Aj, ženich přišel, vyjděte proti němu! Mt25,7 Tehdy vstachu všěcky panny[574]panny] pany rkp., + illae lat. i připravichu své stklenicě. Mt25,8 Tehdy vecěchu nemúdré k múdrým: Udajte nám vašeho oleje, nebo našě stklenicě hasnú. Mt25,9 Otpověděchu múdré a řkúce: Snad by sě nedostalo nám i vám, jděte radějše k těm, ješto prodávají, kuptež sobě. Mt25,10 A když jidechu kupovat, přijide ženich a ty, ješto biechu hotovy, vjidechu s ním na svatbu, i zavřěna běchu vrata. Mt25,11 Naposledy přijidechu i druhé panny a řkúce: Pane, pane, otevři nám! Mt25,12 Tehdy on otpověděv, vecě jim[575]jim] navíc oproti lat.: Zavěrné pravi vám, neznám vás. Mt25,13 A protož bděte, neb[576]neb] nebo Kyas neviete dne ani času.“

Mt25,14 Jinú také pověst jim povědě:[577]Jinú také pověst jim povědě] navíc oproti lat. „[Neb jakož]text doplněný editorem[578]Neb jakož] Sicut enim lat. člověk jeden, jda na pút, pozva svých sluh i da jim své zbožie. Mt25,15 Jednomu[579]Jednomu] Et uni lat. dal pět závaží a druhému dvě a třetiemu jedno, každému podlé jeho rozšafenstvie, i bra sě inhed. Mt25,16 Tehdy jide ten, ješto byl vzal pět závaží, i těže jimi i získa druhých pět. Mt25,17 Takež i ten, ješto bieše vzal dvě, získa druzie dvě. Mt25,18 Ale ten, ješto bieše vzal jedno, šed i pokopa je[580]je] gie rkp., navíc oproti lat. v zemi i skryl peniezě pána svého. Mt25,19 Tehdy po dlúhém času vrátil sě pán těch sluh i položi s nimi počet. Mt25,20 Tehdy přistúpiv ten, ješto pět závaží přijal, i ofěrova jemu druhých pět[581]pět] + talenta lat., nemá var. a řka: Pane, pěts mi závaží dal, toť sem druhých pět nad to získal. Mt25,21 I vecě jemu pán jeho: Jměj diek, sluho dobrý a věrný, proto, žes v malé věci byl věren, nad mnohú tě ustavím; vejdi v radost svého pána. Mt25,22 Přistúpi pak ten, ješto bieše dvě závaží vzal, i vecě: Pane, dvěs mi závaží dal, toť druzie dvě utěžal sem. Mt25,23 Vecě jemu