sě velmi, řkúce sami k sobě: „Nepronášejme nikoli této řeči, ať někdy slyšána nebude. Neb snad, pronesú li sě tyto věci, všickniť uvěřie v Ježíše. Sbeřme penieze a dajmy rytieřóm, řkúce: ‚Pravte, že když sme my spali, přišli sú učedlníci Ježíšovi v noci a ukradli sú tělo Ježíšovo.‘ A bude liť to slyšáno od Piláta súdce, myť jemu dosti učinímy za vás a bezpečny vás učinímy.“
Tehdy vzemše radu, i dali sú veliké penieze rytieřóm a řkúc: „Rcete, že učedlníci jeho, a my spímy, v noci přišedše, ukradli sú jeho nám! Pakliť to Pilát súdce uslyší, myť za vás mluviti budeme, a tak vás ote všeho vysvobodíme.“
Tehdy rytieři vzemše penieze, ne tak sú pravili, jakož ot židóv sú naučeni a napomenuti. Chtiechu tehdy tak pověděti: „Učedlníci jeho přišli, a my spímy, v noci i ukradli jej nám,“ ale nemožiechu, než: „Zajisté jest vstal z mrtvých Ježíš a viděli sme anjela s nebes sstupujíce, an odloživ kámen, i sedieše na něm.“ A pronesena jest všem řeč jich a slovo to proneslo sě jest u židóv až do dnešnieho dne.
Kapitola desátá, kterak třie svědci vyznávali, že viděli pána Jezukrista, jenž vstúpil jest v nebesa.
Ale jeden kněz, jménem Finés, a Adda přikazatel a jáhen, jménem Lenez Aggeus, tito třie přišli od Galilee do Jeruzaléma a řekli sú kniežatóm kněžským a starším i mistróm i všem v škole, že „Ježíše, kterého ste vy ukřižovali, viděli sme s jedenádcti učedlníky svými mluviec a sediec uprostřed nich na hoře Olivetské a řkúc jim: ‚Jdúc po všem světě, kažte Čtenie všemu stvoření, křtiece je ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého. Ktož uvěří a křtěn bude, spasen bude, ale ktož zajisté neuvěří, ten zatracen bude. Ta znamenie budú při nich, kteříž uvěřie: ve jméno mé budú ďábly vyháněti, rozličnými jazyky budú mluviti a hady budú bráti, a smrtedlného ač by co snědli neb vypili, nebude jim škoditi. Na nemocné budú ruce klásti a zdrávi budú.‘ A když to otmluvi k učedlníkóm svým, uzřechom jej, an do nebes vstupuje.“
Uslyševše to kniežata kněžská a starší i mistři i jáhnové, vecechu těm třem mužóm: „Vzdajte slávu bohu israhelskému a povězte nám, ač sú to pravé věci, které ste slyšeli a viděli?“ Odpověděli sú jim, řkúce: „Živ jest pán bóh otcóv našich, buoh Abrahámóv a buoh Izákóv a bóh Jakubóv, že sme slyšeli mluviece Ježíše s učedlníky svými na hoře Olivetské a viděli
