knihy zákona božieho, i zavěrovachu [jeho]text doplněný editorem[13]doplněno podle uvedené edice, k němu řkúce: „Daj vyznánie a chválu bohu israhelskému a zjev nám před bohem všecky věci, co tebe tázati budem!“ Vece jim: „Nebudeť nic utajeno před vámi.“ Vecechu k němu: „Byli sme zamúceni velmi, ještos uprosil u Piláta tělo Ježíšovo, a obinuv v čistý čalún, i položil si v svém hrobě novém. A protož sme tě byli zavřeli v schráně, v niežto nižádného okna nebylo, a zapečetivše dveře, stráže jsmy osadili. A když smy v druhý den přišli, otevřevše dveře, i nenalezechom tebe.
Tehdy divili smy sě a velmi sě zamútichom a bázen veliká na vešken lid boží spadla a strach nás popadl, když sme tě přivítali přítomného. A proto sme tebe přivolali, aby nám pověděl, kterak sě jest tobě dálo. Zvěstuj a oznam nám to před bohem, co sě jest stalo o tobě, abychom my z tvého zdravie chválu vzdávali bohu.“
Uslyšav to Jozef, i vece: „Když ste mě byli zavřeli v den přesný, točíž u Veliký pátek k večeru, tehdy seděl sem tu celú sobotu. A když o pól noci stách na modlitbě a modléch sě bohu, tehdy ten dóm, v kterémž ste mě zavřeli byli, zdvižen jest od čtyř úhlóv a na čtyřech úhlech pověšen; i zjevi sě jako světlo v očí mú. Tehdy já užasech sě i padech na zemi. Tehdy ktos pozdviže mě s miesta, na kterémž sem byl padl, i obli mě vodú jakožto rosú ot hlavy až dolóv a vóně ta rozkošná vnide v chřípě moji. I utře tvář mú, tú vodú jako obmývaje mě, i pocelova mě a řka: ‚Jozefe, neboj se, ale vzezři na mě a viz, kto sem já!‘ A vzezřev, uzřech Ježíše, a užas sě, mniech, by obluda byl, i vecech jemu: ‚Rabboni Helias,‘ točíž Mistře, Heliáš li si ty? I vece mně: ‚Nejsem Heliáš, ale jáť sem Ježíš Nazaretský, jehožs ty pochoval a obinul v čalún čistý, přikryls rúchú tvář mú i vložils v svój nový hrob.‘ I vecech, an mluví se mnú: ‚Pane, ukaž mi hrob, kde sem tě položil!‘ A ujem mě za ruku, vyvede mě z toho domu i provodil mě jest, drže za ruku, na miesto, kdež sem byl jeho pochoval. I ukáza mi plátno a rúchu, jímž sem byl hlavu jeho obinul. Tehdy sem zajisté poznal, že to Ježíš bieše. I vecech jemu: ‚Požehnán buď, jenž jest přišel ve jméno božie!‘ Tehdy ujem mě a drže ruku mú, vede mě do Arimatie do domu mého zavřenými dveřmi i vece mi: ‚Pokoj tobě!‘ I přikáza mi a řka: ‚Až do čtyřidcátého dne
