Než i bok jeho kopím ste prokláli!“
Uslyšavše to kniežata kněžská židovská, starší i mistři i súdce, rozhněvali sú sě velmi. A jemše Jozefa, kázachu ho střieci, neb jako nazajtřie mějieše sobota býti. A řekli sú jemu: „Věz to, že této hodiny neslušie ani sě hodí nám nic proti tobě učiniti, neb sobota nastává. Ale věz to, že ani pohřebu hoden budeš, než dáme tělo tvé ptactvu nebeskému a zvieřatóm země sniesti.“
Odpovědě jim Jozef: „Tato řeč jest podobna řeči pyšného Goliáše, kterýžť jest haněl a porokoval bohu živému proti svatému Israheli Davidovi proroku. Neb jest bóh řekl skrze proroka: ‚Mně pomsta a jáť odplatím.‘ A aj, nynie poctivý súdce Pilát umyl jest ruce svoji před sluncem a před vámi, řka: ‚Čist sem já od krve spravedlivého tohoto, vy vizte!‘ A vy odpověděvše, řekli ste jemu: ‚Krev jeho na nás i na naše děti!‘ A nynieť sě bojím, byť snad někdy hněv boží nepřišel na vás i na vaše děti, jakož ste řekli!“
Tehdy uslyševše židé tyto řeči, zazlichu sě přielišným hněvem a chytivše Jozefa i zavřechu jej v schráně, v niežto žádného okna nebieše. A znamenachu i zapečetichu dveře té schrány na zámek Annáš a Kaifáš pečetí prstenóv svých. A postavivše stráž před dveřmi i odjidechu.
Tehdy v jitře sebrachu sě kniežata kněžská a starší s mistry a s zákonníky i s jáhny; všedše v školu, radu vzěchu, kterak by mu smrt učinili.
Kapitola devátá o divném zproštění Jozefa a oznámení vzkřiešenie pána Jezukrista.
A když sě to stalo, sebravše sě všickni a sediece kniežata kněžská Annáš a Kaifáš, kázachu s velikú nepoctí přivésti jeho. A když otevřechu zámek a pečeti dveří, nenalezechu Jozefa. A to uslyšev vešken zbor, diviechu sě i ztrnu a užasl sě vešken zbor pro to. I obklíči je veliká bázen, neb nalezli sú zapečetěn zámek schrány a pečeti, kterýrniž sú zapečetili, nalezechu nepoškvrněné. Ale že Annáš a Kaifáš od toho pokoje klíč mějiechu, protož nesmějiechu rozjímati, kteříž před Pilátem za Ježíše mluviechu. A tak Annáš a Kaifáš odešli sú. A tomu sě všickni diviechu. A aj, tehdy někteří z strážných rytieřóv, kteříž střežiechu hrobu Ježíšova, přijidechu do města. A všedše v zbor do školy, vecechu kniežatóm židovským a starším i mistrórn, že „když sme my střěhli hrobu Ježíšova, stalo sě jest veliké země třesenie a hnutie i viděli sme anjela božieho, kterak kámen s hrobu otvalil i sedieše na něm. Jehožto obličeje krása bieše jakožto blesk a rúcho jeho bielé stkvúcie
