čísti, tehdy bez pochybenie pójde s vámi a přijde k nám. Pakliť poselstvie nepřijme, tehdy vězte zajisté, žeť sě hněvá na nás.“ A protož požehnavše jich, i poslali jě.
Tehdy ti mužie přišedše do Arimatie k Jozefovi, padechu na zemi před ním, a pozdravivše jeho pokojně, dali sú jemu lístek poselstvie a řkúce: „Otče Jozefe, na pokoj tobě i všem tvým!“ Odpověděv jim, vece: „Na pokoj vám i všemu izrahelskému lidu!“ A přijem list poselstvie, i čite jej. A když přečite Jozef lístek, pochváli boha a řka: „Požehnán buď pán bóh israhelský, jenž mě vyprostil z ruky nepřátel mých a vysvobodil lid israhelský, aby nevylili krve mé naprázno na zemi! Požehnaný buoh, jenž mě je obránil pod křídloma svýma! A buď požehnáno jméno pána boha, jenž jest poslal anjela svého, kterýž mě jest přikryl pod křídloma svýma!“ A poceloval Jozef muže ty i přivedl v duom svój; připravil také stuol i dal jim pokrm s sebú.
Kapitola dvanádctá o přijetí Jozefa do Jeruzaléma, o jeho přivítaní a o tom, což jest pravil o svém vyproštění.
Tehdy nazajtřie ráno osedlav Jozef osla svého, i jide s nimi, a tak přijidechu do svatého města Jeruzaléma. A když uslyšechu všichni židé, že Jozef přijel, běžiechu na cestu proti němu, volajíce a řkúce: „Pokoj boží v tvém chodu, otče Jozefe!“ Kterýmžto odpovědě Jozef i vece: „Pokoj boží buď všemu lidu židovskému!“
I báchu sě všickni z opatřenie jeho. Tehdy pocelovachu jeho všichni biskopové i starší i vládaři. Potom přijem jej Nikodém v svój dóm, učinil jemu veliké přivítanie a veliké hody. Zavola také Annáše a Kaifáše, starších a kniežat s mistry, i bychu veseli všickni jedúc a pijíc, a pochválivše boha, vrátichu sě domóv; ale Jozef osta v domu Nikodémovu.
Tehdy druhý den před sobotú sjidechu sě kniežata a starší chrámu i mistři v dóm Nikodémóv. Tehdy Jozef vstav, i pozdravi jich tiše a řka: „Pokoj vám buď i vašemu domu!“ I uvede jě Nikodém v svój dóm a tu učinichu radu. Tehdy Jozef v domu Annáše bieše, ale nižádný nesmějieše s ním mluviti. I vece jim Jozef: „Proč ste mne zavolali?“ Tehdy oni ponuknuchu Nikodémovi, aby mluvil. Tehdy Nikodém vece Jozefovi: „Otče Jozefe, poctivý všemu lidu israhelskému, věz, že kniežata poctivá, starosty i vládaři a mistři žádají od tebe řeč slyšeti.“ Vece jim Jozef: „Těžte!“
Tehdy Annáš a Kaifáš vzemše knihy
