Všech věcí, jichžto se uptáváš, spravedlností odsuzuj a nižádného nesuď súdem domněnie. Napřed vzkus a tak potom suď, neb ne každý vinen jest, na něhožto žalují, ale kerýžto bývá svědomím přemožen, neb nebezpečné jest někoho domnievaním súditi. V omylných a v nejistých súdech neodsuzuj, ale zdrž súd. A cožť jest tvému súdu a což vieš božiemu súdu, to zachovaj. Toho neusiluj člověčím súdem odsúditi a potupiti, to cožť jest buoh svému rozeznání zachoval. Nejistých nesuďme, dokudž buoh k súdu nepřijde, jenžto tajné věci vyvede na světlo. Neb jakžkoli právě vězenie sú aneb jsú v sobě, avšak bez súdu mají býti ostaveny, leč jistými znameními budú ujištěny. A též jedno ty věci, kteréžto zjevnému pokušení bývají poručeny a súdem pravým ujištěny.

A najsvrchovanějším duostojenstvím buď tobě svrchovaná dobrota a pokora. Kerakžkolivěk povýšený si, vysokost moci utiskni. Nepozdvihuj tebe čest, ale nechajžť osedí pokora vrch pozdviženie. Tiemť jest většie pokoru znamenati, čímž jest viece duostojenstvím osviecena. Vložené tobě péče pokorně vyplň a poddaný tobě úřad poddanú myslí přijmi. Buď poslušen božie zpuosobě a vuoli jeho nesměj se protiviti. Práva dosaženého úřadu smierně veď a všecko nezamúceným srdcem, ale ukroceným zpuosob, neb výsost cti velikost nešlechetnosti jest. Na vyššiem stupni stoje, těžšieho se pádu lekaj.

Sedmnádctá kapitola o potupení světských věcí a milosrdenství

Chceš li býti pokojen, nic světského nežádaj. A vždycky odpočinutie budeš mieti, ač od sebe péči tohoto světa odvržeš. A vždy odpočinutie věčného budeš požívati, ač se od hluku od zemských věcí odtrhneš. Odvrž od sebe, cožkolivěk dobrému úmyslu muož překážeti, a vší myslí potupuj, což miluje svět. A cožkoli máš, měj k milosrdenství. A spomoz tobě ctnost tvá v skutciech. Nevybieraj, nad kým by se smiloval, aby snad neminul toho, jenž jest hoden přijieti. Všem daj, aby snad, komuž by nedal, i byl to Kristus. A komuž dáváš, s utěšením dávaj, a což dáš, s skutkem daj. Daj milosrdenstvie bez odreptánie, daj almužnu bez tesknosti.

Buď většie dobrovolenstvie nežli to, což dáváš. Většie buď milost, než to, což naložíš, neb takový bude skutek tvuoj, jakož bude úmysl tvuoj. Neb ktož s žádostí dobrú rozdává almužnu, tu vzácně přijímá buoh, ale ktož s steskností dává, ztracuje odplatu svú. A ktož s zámutkem dává pomoc, radostného ovotce ztratí věčné radosti, neb tu nenie milosrdenstvie, kdež nenie dobrovolenstvie. Z tvých spravedlivých robot posluhuj chudým. Nebeř jednomu, aby dal druhému, nic neprospěje, ač jednoho tiem