[41]24. Všech věcí, jichžto se uptáváš, spravedlností odsuzuj a nižádného nesuď súdem domněnie. Napřed vzkus a tak potom suď, neb ne každý vinen jest, na něhožto žalují, ale kerýžto bývá svědomím přemožen, neb nebezpečné jest někoho domnievaním súditi. V omylných a v nejistých súdech neodsuzuj, ale zdrž súd. A cožť jest tvému súdu a což vieš božiemu súdu, to zachovaj. Toho neusiluj člověčím súdem odsúditi a potupiti, to cožť jest buoh svému rozeznání zachoval. Nejistých nesuďme, dokudž buoh k súdu nepřijde, jenžto tajné věci vyvede na světlo. Neb jakžkoli právě vězenie sú aneb jsú v sobě[42]edice PL: Quamvis enim non credenda sunt, avšak bez súdu mají býti ostaveny, leč jistými znameními budú ujištěny. A též jedno ty věci, kteréžto zjevnému pokušení bývají poručeny a súdem pravým ujištěny.

[43]25. A najsvrchovanějším duostojenstvím[l]duostojenstvím] duoſtogenſtwij buď tobě svrchovaná dobrota a pokora. Kerakžkolivěk povýšený si, vysokost moci utiskni. Nepozdvihuj tebe čest, ale nechajžť osedí pokora vrch pozdviženie. Tiemť jest většie pokoru znamenati, čímž jest viece duostojenstvím osviecena. Vložené tobě péče pokorně vyplň a poddaný tobě úřad poddanú myslí přijmi. Buď poslušen božie zpuosobě a vuoli jeho nesměj se protiviti. Práva dosaženého úřadu smierně veď a všecko nezamúceným srdcem, ale ukro[b]označení sloupceceným zpuosob, neb výsost cti velikost nešlechetnosti jest. Na vyššiem stupni stoje, těžšieho se pádu lekaj.

Sedmnádctá kapitola o potupení světských věcí a milosrdenství

[44]26. Chceš li býti pokojen, nic světského nežádaj. A vždycky odpočinutie budeš mieti, ač od sebe péči tohoto světa odvržeš. A vždy odpočinutie věčného budeš požívati, ač se od hluku od zemských věcí odtrhneš. Odvrž od sebe, cožkolivěk dobrému úmyslu muož překážeti, a vší myslí potupuj, což miluje svět. A cožkoli máš, měj k milosrdenství. A spomoz tobě ctnost tvá v skutciech. Nevybieraj, nad kým by se smiloval, aby snad neminul toho, jenž jest hoden přijieti. Všem daj, aby snad, komuž by nedal, i byl to Kristus. A komuž dáváš, s utěšením dávaj, a což dáš, s skutkem daj. Daj milosrdenstvie bez odreptánie, daj almužnu bez tesknosti.

[45]27. Buď většie dobrovolenstvie nežli to, což dáváš. Většie buď milost, než to, což naložíš, neb takový bude skutek tvuoj, jakož bude úmysl tvuoj. Neb ktož s žádostí dobrú rozdává almužnu, tu vzácně přijímá[m]přijímá] przigiema buoh, ale ktož s steskností[46]steskností: ſteſknoſtij dává, ztracuje odplatu svú. A ktož s zámutkem dává pomoc, radostného ovotce ztratí věčné radosti, neb tu nenie milosrdenstvie, kdež nenie dobrovolenstvie. Z tvých spravedlivých robot posluhuj chudým. Nebeř jednomu, aby dal druhému, nic neprospěje, ač jednoho tiem