jenž by mrzelo, ale to vycházej z tvých ust a ze rtuov tvých, jenž uší slyšejícieho nepoškvrňuje. Neb řeč marná marného svědomie jest oznamitel, neb mravy lidské jazyk zjevuje. A jakož řeč bývá okázána, takýž úmysl bývá dosvědčen. Od prázdných řečí skroť jazyk svuoj aniž marných slov promlúvaj, neb řeč prázdná nebude bez súdu, neb každý má počet vydati z řečí svých. A před tváří každého člověka stanú slova jeho v den súdný, neb ktož zlých slov nezadržuje, k škodným činuom rychle přichozuje. A ktož najmenších nezavrže, v najvětšie vklopuoce, neb menšie vina větší plodí.
Poznenáhlu rostú hřieši, a když se malých nestřežeme, u veliké přicházieme. A protož menších se vystřiehaj a k větším nepřijdeš. A to, což mluvíš, vážností a naučením buď ozdobeno a buď řeč tvá bez tresktánie a čekánie slyšejících řečí užitečných.
Tuto se počíná šestá kapitola o mieře mluvenie a mlčenie
Pílen buď mluviti ne všeliké věci, ale což potřebné jest, a nauč se, co máš mluviti a co mlčeti. U mlčení a v mluvení buď dospělý, dlúho se rozmýšlej, co chceš mluviti, aby neměl odvolati, co by mluvil. Utiekaj padení jazykových, aniž buďta zjevna nepřátelským úrazuom usta tvá, ale s přietelem vždy měj rozmlúvanie. Spatř núzi mluvenie a mlčenie a vyvedenie řečí. Ostaň na slově tvém miera a na řeči tvé buď váha a uřež od jazyka tvého vodu utrhánie a cizím zlejm ust svých nepoškvrněj. Což na jiném utrháš, toho se na sobě lekaj.
A což mezi sebú lidé mluvie, toho nikdy věděti nežádaj, aniž z koho hledaj, ať by co tajného tobě pověděl. Opusť péče o tom, což k tvé při nepříslušie, aniž také zapomena svých věcí, cizím přihlédaj. Takovú péčí treskci a opravuj vady cizie, jakož pilností spatruješ své.
Sedmá kapitola o zahnání lží a lstí
Všelikého plemene lží ovšem utiekaj aniž z úmysla mluv křivdu aniž kerú lstí zbraňuj života cizieho. Ižádná lež nenie spravedlivá. Ktož s pravdú svorný nenie, křivý jest, toho sobě zapověz s přísahú. Neb časté přisáhanie obyčej činí a obyčej přirození se rovná. Čiň dobré, jemuž si slíbil. Nebuď v sloviech a v slibiech snadný, a v činiech i v skutciech nesnadný. Bez spatřenie mocí svých nic neslibuj, ani čiň ani směj, což nemuožeš učiniti. Neslibuj mnohým, budeš bohu vinovat, když nesplníš, což slíbíš. Ale ve zlých slibiech roztrhni vieru, nenieť slib, kterýžto z žalostí bývá splněn.
