poddané spravuj a nebuď hrozný nad poddanými, ale tak panuj, ať by utěšeně slúžili.
Třinádctá kapitola o skrovnosti i času řeči
Drž mieru v svém času aneb po všem času, aby nic neskrovného nečinil. Aniž méně, aniž viece mluv i čiň, než cožť jest potřebie, aniž v dobrých budeš neskroven. Neb všecky skrovné věci užitečny jsú a časem všecko bude užitečné. Neb také pravé věci neskrovným požívaním porušeny bývají a všeliká přielišnost jest u vadě. Protož opatř to, co jest hodno času i tobě a kde neb kdy a kterak dlúho máš co činiti. Příhody a věci časuov spatř a všech činuov opatrným rozeznáním pilně rozděluj.
A poznaj právě všecko, což činíš, a v každém skutku rozeznánie měj aniž buď v čem neopatrný a tehda dobře rozdělíš skutek svuoj. Mnohéť jsú věci obyčejem porušené a mnohé zlé zvyknutím křivým za dobré bývají jměny a mnohé proti stydlivým mravóm osobeny. K obyčeji milosrdenstvie drž zákon a zvyčenie vzácnosti ustup, zlý obyčej a zákon a rozum přemáhaj. Svým svědečstvím žádnému neškoď aniž k cizie škodě hlas svuoj přičíněj. Řeč tvá ani čí duši, ani čiemu statku uskrovni a nižádného proti pravdě neurážej. A když súdíš, nižádné osoby příchylností nebývaj skloněn od pravdy. Od muže chudého jakožto od bohatého při pilně opatř, ale ne osoby.
Čtrnádstá kapitola o vzhrzení daruov
Vzhrzej dary, aby skrze to spravedlnost nebyla porušena, neb darové pravdu tupie a brzce zlatem spravedlnost bývá porušena. Ižádné odplaty sobě nehledaj, když smíš, pro budúcí zachovaj odplatu. Aniž žádaj odestánie na zemi, coť má potomně dáno býti na nebi. Odluč ruce své od všelikerého daru, chceš li bydliti v nebeském přiebytku. A na súdě nikdy nesedaj bez milosrdenstvie.
Patnádctá kapitola o zřiezené spravedlnosti, o súdu a o smilování
Střez spravedlivé opatrnosti a neroď viece býti spravedliv, než jest potřebie. Neb všeho, což přieliš jest, vada jest. Nemilostivá jest věc spravedlností lidské křechkosti neodpustiti, a protož nemiluj ztratiti, ale brž opraviti a polepšiti, nepomstiti, ale tresktati. Drž ostrost v rozeznání spravedlnosti, k súdu pokušenie nahlédni dobrota, rozeznánie ostrost uskrovni odpuštěnie a smilovánie. Tak buď milostiv v cizích věcech, jakožto v svých. Aniž koho ukrutnějie suď, než by sám žádal súzen býti. Neb když odpúštieš ciziemu hřiechu, nad sebú se smiluješ. Súd ten, kterýž jiným vzkládáš, ten sám poneseš, neb v čemž koho súdíš, v témž máš súzen býti, a kterú měrú budeš měřiti, túž měrú budeť zase odměřeno.
